Pieseò 2
1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
Kai loe Sharon ih Rose pawk, azawn ih lili pawk ah ka oh.
2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
Ka tlangai loe tanglanawk hoi patah naah, nang loe soekhring salak ih lili pawk baktiah na oh.
3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
Ka tlangai loe, thendoengnawk hoi patah naah, nang loe tupui thungah kaom thingnawk salak ih epal thing baktiah na oh; poeknawmhaih hoiah anih ih tahlip ah kang hnut moe, kaluep dueng anih ih athaih to ka caak.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
Anih mah buhraenghaih im ah ang caeh haih moe, amlunghaih kahni to ka nui ah ang khuk pae.
5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
Tlangai dawn loiah kang pho sut boeh pongah, misur thaih kazaek hoiah tha na caksak ah loe, epal thaih hoiah poekhaih na caisak ah.
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
Anih ih banqoi ban ah lu kang hngoeng, anih ih bantang ban hoiah kai ang takoih.
7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
Jerusalem canunawk, taw ih sakhi hoi tasuknawk, angmah koehah angthawk ai karoek to ka tlangai to, palawt o han ai ah lok kang thuih o.
8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
Ka tlangai ih lok to ka thaih! Khenah, anih loe maenawk hoi maesomnawk to poeng moe, angzoh boeh.
9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
Kai ih tlangai loe saning nawk sakhi, to tih ai boeh loe tasuk baktiah oh; khenah, anih loe aicae im tapang hnuk bangah angdoet, thokbuem hoiah a khet, thokbuem akhaw hoiah a bih.
10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Ka tlangai mah kai khaeah, Thendoeng ih lok Ka tlangai, kranghoih ka tlangai, angthawk ah loe, angzo ah.
11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
Khenah, sik tue laemh boeh, khotui doeh cing boeh moe, anghmat boeh.
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
Long ah apawknawk apawk o boeh, tavaanawk hanghaih tue to phak boeh, prae thungah pahuu oihaih lok to a thaih o let bae boeh.
13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Thaiduetkung mah athaih kahing to athaih boeh, misurkung doeh tadok tacawt boeh moe, ahmui amsong boeh. Ka tlangai, kranghoih ka tlangai, angthawk ah loe angzo ah.
14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
Aw cathaeng khaw ah kaom, mae taeng ih anghawkhaih ahmuen ah kaom, kai ih pahuu, na mikhmai to na patuek ah loe, na lok to na thaisak ah; na lok loe amding rue moe, na mikhmai loe palung han akap.
15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
Misurkungnawk amrosak tasuinawk hoi tasui caanawk to kaicae hanah na naeh pae oh; kaicae ih misurkungnawk loe apawk apawk o boeh.
16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
Ka tlangai loe kai ih ni, kai doeh anih ih ni; anih mah angmah ih tuunawk to lili pawknawk salakah rawkcak to pacah.
17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
Ka tlangai oe, khodai tom moe, khoving anghma ai naah, Bether mae nui ih sakhi hoi tasuk baktiah amtueng let rae ah.
