Pieseò 1
1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
Høgsongen av Salomo.
2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
«Han meg kysse med kyssar av sin munn. For din elsk han er betre enn vin.
3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
Dine salvar angar so ljuvt, ein utrend salve er ditt namn. Difor held møyar dei elskar deg.»
4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
«Drag meg etter deg. Og me spring. Kongen hev ført meg til sitt hus.» «Me vil fagnast og frygdast i deg. Me vil lova din kjærleik meir enn vin.» Med rette elskar dei deg.
5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
«Eg er brun, men like vel væn, de Jerusalems døtter, som Kedars tjeld, som Salomos dørtjeld.
6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Sjå ikkje på at eg er so brun, at soli hev brent meg so. Mor sine søner harmast på meg, og meg sette til vingardsvakt. Eg hev ikkje vakta eigen gard.
7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Seg, du som leikar i min hug, kvar gjæter du no? Kvar held du middagskvild? Må eg sleppa på villa å ganga i hjordi til felagarn’ dine.»
8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
«Um du ikkje det veit, du fagraste dros, du fylgje i drifti sitt spor og gjæt dine killingar fram der som hyrdingarn’ buderne hev.»
9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
«Med folarn’ for Faraos vogn deg, min hugnad, eg liknar.
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
Di lekkjeprydde kinn er so væn, og din hals med perlor.
11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
Lekkjor av gull skal du få med sylv-prikkar på.»
12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
«Når kongen i laget sit sat, min narde han anga då.
13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
Ein myrra-pung er min ven, som eg ber ved min barm.
14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
Ein cyper blom-dusk er min ven meg i En-Gedis hagar.»
15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
«Å, kor du er fager, mi møy, kor du er fager! Dine augo er duvor.»
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
«Å, kor du er fager, min ven, kor du er ljuv. Og vårt lægje er grønt.
17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
Cedrar er bjelkarn’ i vårt hus, cypressar er himling.»
