Pieseò 1
1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
Ty Sabo talango’ i Selomò.
2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
Apoho hañorok’ahy re amo orok’ am-palie’eo! Fa soa te amo divaio ty fikokoa’o.
3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
Mandrifondrifoñe o mena-pañosora’oo, rano máñitse nailiñe ty tahina’o, izay ty ikokoa’ o somondrarao azo.
4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
Kozozoto iraho, antao halisa; Nandese’ i mpanjakay mb’añ’efets’ efen’anjomba’e ao. Hañonjoñ’ azo zahay naho hirebeke, honjone’ay ambone’ ty hamañin-divay. An-kahiti’e ty fikokoa’ iareo azo.
5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
Mainte iraho, naho ginoke, ry anak’ampela’ Ierosalaimeo, manahake o kiboho’ i Kedareo, hambañe amo lamba’ fañefe’ i Selomoo.
6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Ko mangarek’ ahy ami’ty hamaintelèñeko, ie nisamb’ ahy i àndroy. Niboseha’ o ana-dahin-drenekoo iraho, nampañalahala’ iareo o tanem-baheo, vaho namoeako ka i tanem-bahekoy!
7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Saontsio amako, ry fikokoam-piaiko, Aia ty fiandraza’o, i fampandrea’ o an’tsingilingilieñey? Amy te ino ty hitsikombeako ty mpisaron’ tarehe marine’ o lia-rain-drañe’oo?
8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
Aa naho tsy fohi’o, ry hatsomerentseren’ampelao, le tinoño ty lia’ i lia-raikey vaho andrazo marine’ o kibohom- piarakeo o vik’ose’oo.
9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
Ry kokoako, Ampanahafeko ami’ty renen-tsoavala amo sarete’ i Paròo,
10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
Fanjaka o fifi’oo ty amo hangehangeo, ty vozo’o miravake vatosoa.
11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
Hitsenea’ay bangem-bolamena nihamineñe volafoty.
12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
Ie nandre an-tihi’e eo i mpanjakay, ro nañakara’ i ramekoy i hañi’ey.
13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
Hoe sandrifen-drame mandre añivo’ o nonokoo i kokoakoy.
14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
Fitoborom-boñen-tseva an-tanem-balobo’ i En-Gedy ao i kokoakoy.
15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
Akore ty hamozohozo’o, o kokoakoo, Hen! ty hatrenotreno’o; deho o maso’oo.
16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
Toe tsomerentseren-drehe kokoakoo, vata’e miehañe; maindoñe ty fandrean-tikañe;
17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
Mendoraveñe o fahan-trañon-tikañeo, akao o tapena’eo.
