Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I seie treuthe in Crist Jhesu, Y lye not, for my conscience berith witnessyng to me in the Hooli Goost,
2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
for greet heuynesse is to me, and contynuel sorewe to my herte.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
For Y my silf desiride to be departid fro Crist for my britheren, that ben my cosyns aftir the fleisch, that ben men of Israel;
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
whos is adopcioun of sones, and glorie, and testament, and yyuyng of the lawe, and seruyce, and biheestis;
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
whos ben the fadris, and of which is Crist after the fleisch, that is God aboue alle thingis, blessid in to worldis. (aiōn g165)
6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Amen. But not that the word of God hath falle doun. For not alle that ben of Israel, these ben Israelitis.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Nethir thei that ben seed of Abraham, `alle ben sonys; but in Ysaac the seed schal be clepid to thee;
8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
that is to seie, not thei that ben sones of the fleisch, ben sones of God, but thei that ben sones of biheeste ben demed in the seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For whi this is the word of biheest, Aftir this tyme Y schal come, and a sone schal be to Sare.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
And not oneli sche, but also Rebecca hadde twey sones of o liggyng bi of Ysaac, oure fadir.
11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
And whanne thei weren not yit borun, nether hadden don ony thing of good ether of yuel, that the purpos of God schulde dwelle bi eleccioun,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
not of werkis, but of God clepynge, it was seid to hym,
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
that the more schulde serue the lesse, as it is writun, Y louede Jacob, but Y hatide Esau.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What therfor schulen we seie? Whether wickidnesse be anentis God?
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
God forbede. For he seith to Moyses, Y schal haue merci on whom Y haue merci; and Y schal yyue merci on whom Y schal haue merci.
16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
Therfor it is not nether of man willynge, nethir rennynge, but of God hauynge mercy.
17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
And the scripture seith to Farao, For to this thing Y haue stirid thee, that Y schewe in thee my vertu, and that my name be teld in al erthe.
18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Therfor of whom God wole, he hath merci; and whom he wole, he endurith.
19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
Thanne seist thou to me, What is souyt yit? for who withstondith his wille?
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
O! man, who art thou, that answerist to God? Whether a maad thing seith to hym that made it, What hast thou maad me so?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
Whether a potter of cley hath not power to make of the same gobet o vessel in to honour, an othere in to dispit?
22 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
That if God willynge to schewe his wraththe, and to make his power knowun, hath suffrid in greet pacience vessels of wraththe able in to deth,
23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
to schewe the riytchessis of his glorie in to vessels of merci, whiche he made redi in to glorie.
24 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
Whiche also he clepide not oneli of Jewis, but also of hethene men, as he seith in Osee,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
Y schal clepe not my puple my puple, and not my loued my louyd, and not getynge mercy getynge merci;
26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
and it schal be in the place, where it is seid to hem, Not ye my puple, there thei schulen be clepid the sones of `God lyuynge.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
But Isaye crieth for Israel, If the noumbre of Israel schal be as grauel of the see, the relifs schulen be maad saaf.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
Forsothe a word makynge an ende, and abreggynge in equyte, for the Lord schal make a word breggid on al the erthe.
29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And as Ysaye bifor seide, But God of oostis hadde left to vs seed, we hadden be maad as Sodom, and we hadden be lijk as Gommor.
30 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
Therfor what schulen we seie? That hethene men that sueden not riytwisnesse, han gete riytwisnesse, yhe, the riytwisnesse that is of feith.
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But Israel suynge the lawe of riytwisnesse, cam not parfitli in to the lawe of riytwisnesse.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Whi? For not of feith, but as of werkys. And thei spurneden ayens the stoon of offencioun,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
as it is writun, Lo! Y putte a stoon of offensioun in Syon, and a stoon of sclaundre; and ech that schal bileue `in it, schal not be confoundid.
