Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Spirit,
2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
For I could wish that myself were accursed from Christ for my brethren, my kinsmen according to the flesh:
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
Who are Israelites; to whom pertain the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
Whose are the fathers, and from whom according to the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen. (aiōn g165)
6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not as though the word of God hath taken no effect. For they are not all Israel, who are descended from Israel:
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall thy seed be called.
8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is, They who are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For this is the word of promise, At this time will I come, and Sarah shall have a son.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;
11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
( For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calleth; )
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
It was said to her, The elder shall serve the younger.
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we say then? Is there unrighteousness with God? By no means.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.
16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that showeth mercy.
17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
For the scripture saith to Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might show my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.
18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Therefore he hath mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardeneth.
19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
Thou wilt say then to me, Why doth he yet find fault? For who hath resisted his will?
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Nay but, O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
Hath not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel to honour, and another to dishonour?
22 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much longsuffering the vessels of wrath fitted to destruction:
23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had before prepared for glory,
24 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
Even us, whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
As he saith also in Hosea, I will call them my people, who were not my people; and her beloved, who was not beloved.
26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And it shall come to pass, that in the place where it was said to them, Ye are not my people; there shall they be called the children of the living God.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
Isaiah also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.
29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And as Isaiah said before, Except the Lord of Hosts had left us a seed, we had been as Sodom, and been made like Gomorrah.
30 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What shall we say then? That the Gentiles, who followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith.
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Why? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumblingstone;
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As it is written, Behold, I lay in Zion a stumblingstone and rock of offence: and whoever believeth on him shall not be ashamed.
