Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I speak the truth in Christ, I do not speak falsely, my conscience bearing me witness, in the Holy Spirit,
2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
that I have great grief and unceasing anguish, in my heart,
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
for my brethren, --my kinsmen, according to the flesh; (for I also was, myself, wishing to be accursed from Christ: )
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
who are Israelites; whose are the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the rites of service, and the promises;
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
whose are the fathers; and from whom the Messiah descended, according to the flesh; who is over all, God blessed forever. Amen. (aiōn g165)
6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Now, it is not to be supposed that the promise of God has failed; for all the descendants of Israel are not Israel.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
Neither are they all children because they are the seed of Abraham; but "In Isaac shall your seed be called."
8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
That is, the children of the flesh are not the children of God; but the children of the promise are counted for seed.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For the word of promise was this, "According to this time, I will come, and Sarah shall have a son."
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
And not only this, but Rebecca, also, having conceived twins, by one, even Isaac our father;
11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
(they, indeed, not being yet born; neither having done any good or evil; that the purpose of God might stand, by an election; not on account of works, but of him who calls: )
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
it was said to her, "The elder shall serve the younger";
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
as it is written, "Jacob I have loved, but Esau I have slighted."
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What shall we, then, say? Is there not injustice with God?
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
By no means. For he says to Moses, "I will have mercy on whom I will have mercy; and I will have compassion on whom I will have compassion."
16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
So, then, it is not of him who wills, nor of him who runs; but of God, who shows mercy.
17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
Besides, the scripture says to Pharaoh, "Even for this same purpose I have roused you up; that I might show, in you, my power; and that my name might be published through all the earth."
18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Well, then, he has mercy on whom he will; and whom he will, he hardens.
19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
But you will say to me, Why does he still find fault, for who has resisted his will?
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
Nay, but, O man, who are you, who reply against God? Shall the thing formed, say to him who formed it, Why have you made me thus?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
Has not the potter a just power over the clay, to make of the same lump one vessel to honor, and another to dishonor?
22 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
Yet God, willing to show his wrath, and make know his power, did bear, with much long-suffering, the vessels of wrath, fitted for destruction.
23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
And that he might make known the riches of his glory, on the vessels of mercy, which he had before prepared for glory:
24 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
even us, whom he has called; not of the Jews only, but also of the Gentiles.
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
Even as he says, by Hosea, "They shall be called my people, who were not my people; and she beloved, who was not beloved.
26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And it shall come to pass, in the place where it was said to them, You are not my people; there they shall be called, Sons of the living God."
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
Besides, Isaiah cries, concerning Israel, "Through the number of the children of Israel be as the sand of the sea, only a remnant shall be saved.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For he was about to complete and hasten his work in righteousness; for a short work will the Lord make upon this land."
29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And, as Isaiah has said before, "Unless the Lord of hosts had left us a seed, we should have become as Sodom, and been made like to Gomorrah."
30 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What shall we say, then, that the Gentiles, who did not seek after justification, have attained justification, even a justification which is by faith?
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
But Israel, who followed a law of justification, have not attained to a law of justification.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Why? Because they sought it not by faith; but, as it were, by works of law: for they stumbled, at the stone of stumbling.
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As it is written, "Behold, I place in Zion a stone of stumbling, and a rock of offense; and whosoever believes on it, shall not be ashamed."
