Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I am speaking the truth in Christ; I am not lying. My conscience offers testimony to me in the Holy Spirit,
2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
because the sadness within me is great, and there is a continuous sorrow in my heart.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
For I was desiring that I myself might be anathemized from Christ, for the sake of my brothers, who are my kinsmen according to the flesh.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
These are the Israelites, to whom belongs adoption as sons, and the glory and the testament, and the giving and following of the law, and the promises.
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
Theirs are the fathers, and from them, according to the flesh, is the Christ, who is over all things, blessed God, for all eternity. Amen. (aiōn g165)
6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
But it is not that the Word of God has perished. For not all those who are Israelites are of Israel.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
And not all sons are the offspring of Abraham: “For your offspring will be invoked in Isaac.”
8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
In other words, those who are the sons of God are not those who are sons of the flesh, but those who are sons of the Promise; these are considered to be the offspring.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For the word of promise is this: “I will return at the proper time. And there shall be a son for Sarah.”
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
And she was not alone. For Rebecca also, having conceived by Isaac our father, from one act,
11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
when the children had not yet been born, and had not yet done anything good or bad (such that the purpose of God might be based on their choice),
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
and not because of deeds, but because of a calling, it was said to her: “The elder shall serve the younger.”
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
So also it was written: “I have loved Jacob, but I have hated Esau.”
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What should we say next? Is there unfairness with God? Let it not be so!
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
For to Moses he says: “I will pity whomever I pity. And I will offer mercy to whomever I will pity.”
16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
Therefore, it is not based on those who choose, nor on those who excel, but on God who takes pity.
17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
For Scripture says to the Pharaoh: “I have raised you up for this purpose, so that I may reveal my power by you, and so that my name may be announced to all the earth.”
18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
Therefore, he takes pity on whomever he wills, and he hardens whomever he wills.
19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
And so, you would say to me: “Then why does he still find fault? For who can resist his will?”
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
O man, who are you to question God? How can the thing that has been formed say to the One who formed him: “Why have you made me this way?”
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
And does not the potter have the authority over the clay to make, from the same material, indeed, one vessel unto honor, yet truly another unto disgrace?
22 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
What if God, wanting to reveal his wrath and to make his power known, endured, with much patience, vessels deserving wrath, fit to be destroyed,
23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
so that he might reveal the wealth of his glory, within these vessels of mercy, which he has prepared unto glory?
24 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
And so it is with those of us whom he has also called, not only from among the Jews, but even from among the Gentiles,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
just as he says in Hosea: “I will call those who were not my people, ‘my people,’ and she who was not beloved, ‘beloved,’ and she who had not obtained mercy, ‘one who has obtained mercy.’
26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And this shall be: in the place where it was said to them, ‘You are not my people,’ there they shall be called the sons of the living God.”
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
And Isaiah cried out on behalf of Israel: “When the number of the sons of Israel is like the sand of the sea, a remnant shall be saved.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For he shall complete his word, while abbreviating it out of equity. For the Lord shall accomplish a brief word upon the earth.”
29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
And it is just as Isaiah predicted: “Unless the Lord of hosts had bequeathed offspring, we would have become like Sodom, and we would have been made similar to Gomorrah.”
30 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What should we say next? That the Gentiles who did not follow justice have attained justice, even the justice that is of faith.
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
Yet truly, Israel, though following the law of justice, has not arrived at the law of justice.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
Why is this? Because they did not seek it from faith, but as if it were from works. For they stumbled over a stumbling block,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
just as it was written: “Behold, I am placing a stumbling block in Zion, and a rock of scandal. But whoever believes in him shall not be confounded.”
