Římanům 8
1 A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.
THERE is therefore now no condemnation to those who are in Christ Jesus, who walk not after the flesh, but after the Spirit.
2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.
For the law of the Spirit of life in Christ Jesus hath liberated me from the law of sin and of death.
3 Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
For that which was impossible by the law, inasmuch as it was impotent through the flesh, God having sent his own Son in the likeness of sinful flesh, and for sin, condemned sin in that flesh:
4 Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
that the righteousness of the law might be fulfilled by us, who walk not after the flesh, but after the Spirit.
5 Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.
For they who are after the flesh, mind the things of the flesh; but they who are after the Spirit, the things of the Spirit.
6 Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,
For to be carnally minded is death; but to be spiritually minded is life and peace.
7 Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.
Because the propensity of the flesh is inimical against God: for it is not in subjection to the law of God, neither indeed can it be.
8 Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
They then who are in the flesh, cannot please God.
9 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
But ye are not in the flesh, but in the Spirit, if indeed the Spirit of God dwelleth in you. But if any man hath not the Spirit of Christ, he is not his.
10 A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
But if Christ be in you, the body indeed is dead on account of sin; but the Spirit is alive through righteousness.
11 Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
But if the Spirit of him who hath raised up Jesus from the dead dwell in you, he who raised Christ from the dead shall also quicken your mortal bodies by his indwelling Spirit in you.
12 A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.
Truly then we are debtors, not to the flesh, to live after the flesh.
13 Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
For if ye live after the flesh, ye are ready to die: but if by the Spirit ye mortify the deeds of the body, ye shall live.
14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
For as many as are guided by the Spirit of God, they are the sons of God.
15 Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.
For ye have not received a spirit of bondage again unto fear; but ye have received a Spirit of adoption, by which we cry, Abba, Father.
16 Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
The same spirit beareth witness with our spirit, that we are the children of God.
17 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
But if children, then heirs; heirs indeed of God, and joint-heirs with Christ; if so be we suffer with him, that we may also together with him be glorified.
18 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
For I reckon that the sufferings of the present moment are not worthy to be placed against the future glory that shall be revealed to us.
19 Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.
For the eager expectation of the creation is waiting for the revelation of the children of God.
20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
For the creation was made subject to vanity, not voluntarily, but by him who made it subject,
21 V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.
in hope that the same creation shall be emancipated from the bondage of corruption into the glorious liberty of the children of God.
22 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.
For we know that the whole creation groaneth together and travaileth in birth to this moment.
23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.
And not only so, but ourselves also, who have the first-fruits of the Spirit, even we ourselves groan in ourselves, expecting the adoption, the redemption of our body.
24 Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
For by hope we have been saved: now hope seen is not hope; for that which any man seeth how doth he yet hope for?
25 Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
But if we hope for what we see not, we with patience expect it.
26 Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
In like manner also the Spirit affords assistance to our infirmities: for even this, what we should pray for as we ought, we know not: but the same Spirit more abundantly maketh intercession for us with groanings unutterable.
27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.
Now he that trieth the hearts knoweth what is the mind of the Spirit, for he maketh intercession for the saints according to God’s will.
28 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.
But we know that to those who love God all things work together for good, even to those who are called according to his purpose.
29 Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
For whom he foreknew, he predestinated also to a conformity with the image of his Son, that he might be the first-begotten among many brethren.
30 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
But whom he predestinated, those also he called: and whom he called, those also he justified: but whom he justified, those also he glorified.
31 Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
What then shall we say to these things? If God be for us, who shall be against us?
32 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
He who even spared not his own Son, but freely delivered him up for us all, how shall he not also, together with him, freely give us all things?
33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.
Who shall put in an accusation against the elect of God? God? He is their justifier.
34 Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.
Who is he that condemneth? Christ? He died, yea, rather, also is risen again, who is even at the right hand of God, who also maketh intercession for us.
35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
Who shall separate us from the love of Christ? shall distress of circumstances, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or the sword?
36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
As it is written, “That for thy sake we have been put to death the whole day long; we have been reckoned indeed as sheep for slaughter.”
37 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
But in all these things we are more than conquerors through him that loved us.
38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
For I am assured that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor those to come,
39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.
nor exaltation, nor deepest depression, nor any other creature, shall be able to separate us from the love of God, which is in Christ Jesus our Lord.
