Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
兄弟よ、なんぢら知らぬか、（われ律法を知る者に語る）律法は人の生ける間のみ之に主たるなり。
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
夫ある婦は律法によりて夫の生ける中は之に縛らる。然れど夫 死なば夫の律法より解かるるなり。
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
されば夫の生ける中に他の人に適かば淫婦と稱へらるれど、夫 死なばその律法より解放さるる故に、他の人に適くとも淫婦とはならぬなり。
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
わが兄弟よ、斯くのごとく汝 等もキリストの體により律法に就きて死にたり。これ他の者、すなはち死人の中より甦へらせられ給ひし者に適き、神のために實を結ばん爲なり。
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
われら肉に在りしとき、律法に由れる罪の情は我らの肢體のうちに働きて、死のために實を結ばせたり。
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
されど縛られたる所に就きて我等いま死にて律法より解かれたれば、儀文の舊きによらず、靈の新しきに從ひて事ふることを得るなり。
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
さらば何をか言はん、律法は罪なるか、決して然らず、律法に由らでは、われ罪を知らず、律法に『貪る勿れ』と言はずば、慳貪を知らざりき。
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
されど罪は機に乘じ誡命によりて各樣の慳貪を我がうちに起せり、律法なくば罪は死にたるものなり。
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
われ曾て律法なくして生きたれど、誡命きたりし時に罪は生き、我は死にたり。
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
而して我は生命にいたるべき誡命の反つて死に到らしむるを見出せり。
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
これ罪は機に乘じ誡命によりて我を欺き、かつ之によりて我を殺せり。
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
それ律法は聖なり、誡命もまた聖にして正しく、かつ善なり。
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
されば善なるもの我に死となりたるか。決して然らず、罪は罪たることの現れんために、善なる者によりて我が内に死を來らせたるなり。これ誡命によりて罪の甚だしき惡とならん爲なり。
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
われら律法は靈なるものと知る、されど我は肉なる者にて罪の下に賣られたり。
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
わが行ふことは我しらず、我が欲する所は之をなさず、反つて我が憎むところは之を爲すなり。
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
わが欲せぬ所を爲すときは律法の善なるを認む。
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
然れば之を行ふは我にあらず、我が中に宿る罪なり。
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
我はわが中、すなわち我が肉のうちに善の宿らぬを知る、善を欲すること我にあれど、之を行ふ事なければなり。
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
わが欲する所の善は之をなさず、反つて欲せぬ所の惡は之をなすなり。
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
我もし欲せぬ所の事をなさば、之を行ふは我にあらず、我が中に宿る罪なり。
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
然れば善をなさんと欲する我に惡ありとの法を、われ見出せり。
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
われ中なる人にては神の律法を悦べど、
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
わが肢體のうちに他の法ありて、我が心の法と戰ひ、我を肢體の中にある罪の法の下に虜とするを見る。
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
噫われ惱める人なるかな、此の死の體より我を救はん者は誰ぞ。
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
我らの主イエス・キリストに頼りて神に感謝す、然れば我みづから心にては神の律法につかへ、内にては罪の法に事ふるなり。
