Římanům 7

1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

Ignorez-vous, frères, (car je parle à gens qui entendent ce que c’est que [la] loi, ) que la loi a autorité sur l’homme aussi longtemps qu’il vit?

2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

Car la femme qui est soumise à un mari, est liée à son mari par [la] loi, tant qu’il vit; mais si le mari meurt, elle est déliée de la loi du mari.

3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

Ainsi donc, le mari étant vivant, elle sera appelée adultère si elle est à un autre homme; mais si le mari meurt, elle est libre de la loi, de sorte qu’elle n’est pas adultère en étant à un autre homme.

4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

C’est pourquoi, mes frères, vous aussi, vous avez été mis à mort à la loi par le corps du Christ, pour être à un autre, à celui qui est ressuscité d’entre les morts, afin que nous portions du fruit pour Dieu.

5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

Car, quand nous étions dans la chair, les passions des péchés, lesquelles sont par la loi, agissaient dans nos membres pour porter du fruit pour la mort;

6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

mais maintenant nous avons été déliés de la loi, étant morts dans ce en quoi nous étions tenus, en sorte que nous servions en nouveauté d’esprit, et non pas en vieillesse de lettre.

7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

Que dirons-nous donc? La loi est-elle péché? – Qu’ainsi n’advienne! Mais je n’aurais pas connu le péché, si ce n’avait été par [la] loi; car je n’aurais pas eu conscience de la convoitise, si la loi n’avait dit: « Tu ne convoiteras point ».

8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

Mais le péché, ayant trouvé une occasion par le commandement, a produit en moi toutes les convoitises, car sans [la] loi [le] péché est mort.

9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

Or moi, étant autrefois sans loi, je vivais; mais le commandement étant venu, le péché a repris vie, et moi je mourus;

10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

et le commandement qui était pour la vie, a été trouvé lui-même pour moi pour la mort.

11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

Car le péché, ayant trouvé une occasion par le commandement, me séduisit, et par lui me tua.

12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

La loi donc est sainte, et le commandement est saint, et juste, et bon.

13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

Ce qui est bon est-il donc devenu pour moi [la] mort? – Qu’ainsi n’advienne! Mais le péché, afin qu’il paraisse péché, m’a causé la mort par ce qui est bon, afin que le péché devienne par le commandement excessivement pécheur.

14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

Car nous savons que la loi est spirituelle: mais moi je suis charnel, vendu au péché;

15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

car ce que je fais, je ne le reconnais pas, car ce n’est pas ce que je veux, que je fais, mais ce que je hais, je le pratique.

16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

Or si c’est ce que je ne veux pas que je pratique, j’approuve la loi, [reconnaissant] qu’elle est bonne.

17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

Or maintenant, ce n’est plus moi qui fais cela, mais c’est le péché qui habite en moi.

18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

Car je sais qu’en moi, c’est-à-dire en ma chair, il n’habite point de bien; car le vouloir est avec moi, mais accomplir le bien, [cela] je ne le trouve pas.

19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

Car le bien que je veux, je ne le pratique pas; mais le mal que je ne veux pas, je le fais.

20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

Or si ce que je ne veux pas, moi, – je le pratique, ce n’est plus moi qui l’accomplis, mais c’est le péché qui habite en moi.

21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

Je trouve donc cette loi pour moi qui veux pratiquer le bien, que le mal est avec moi.

22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

Car je prends plaisir à la loi de Dieu selon l’homme intérieur;

23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

mais je vois dans mes membres une autre loi qui combat contre la loi de mon entendement et qui me rend captif de la loi du péché qui existe dans mes membres.

24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

Misérable homme que je suis, qui me délivrera de ce corps de mort?

25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

Je rends grâces à Dieu par Jésus Christ notre Seigneur. Ainsi donc moi-même, de l’entendement je sers la loi de Dieu; mais de la chair, la loi du péché.