Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Are ye ignorant, brethren, (for I speak to them that know the law) that the law hath power over a man, only so long as it liveth?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
For a married woman is bound by the law to her husband while he is living; but if her husband die, she is discharged from the law of her husband.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
Therefore while her husband is living, she shall be called an adulteress if she become another man's: but if her husband be dead, she is free from the law; so that she is not an adulteress, though she become another man's.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
And thus, my brethren, ye also are dead to the law by the body of Christ; that ye might become another's, even his who is raised from the dead, that we might bring forth fruit unto God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
For when we were in the flesh, the sinful passions while we were under the law operated in our bodies so as to bring forth fruit unto death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we are delivered from the law, that being dead by which we were bound, that we might serve God in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say then? is the law sin? God forbid! Nay, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust to be sinful, if the law had not said, "Thou shalt not covet."
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin taking occasion by the commandment wrought in me all manner of concupiscence: for without the law sin was dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
And I was heretofore alive without the law: but when the commandment came, sin revived, and I died:
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
and the commandment which was intended to life, I found to be unto death.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
For sin taking occasion by the commandment deceived me, and by it slew me.
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
So that the law is holy; and the commandment holy, and just, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Was then that which is good made death unto me? God forbid! But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good: that sin might be shewn by the commandment to be exceeding sinful.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For that which I do, I allow not: for I do not that which I would; but what I hate, this I do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
And if I do that which I would not, I consent to the law that it is good:
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
but now I am no more the doer of it, but sin that dwelleth in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
For I know that in me (that is in my flesh) dwelleth no good: for to will is present with me, but how to perform that which is good, I find not.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
For I do not the good that I would; but the evil which I would not, this I do.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
Now if I do that which I would not, I am no more the doer of it, but sin that dwelleth in me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find then a kind of law, that when I would do good, evil besets me.
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
For I delight in the law of God, as to the inward man:
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
but I perceive another law in my body warring against the law of my mind, and captivating me to the law of sin, which is in my body.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Wretched man that I am! who shall deliver me from this body of death?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
The grace of God through Jesus Christ our Lord. So then with my mind I serve the law of God, but with the flesh the law of sin.
