Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Or don’t you know, brothers (for I speak to men who know the law), that the law has dominion over a man for as long as he lives?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
For the woman that has a husband is bound by law to the husband while he lives, but if the husband dies, she is discharged from the law of the husband.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
So then if, while the husband lives, she is joined to another man, she would be called an adulteress. But if the husband dies, she is free from the law, so that she is no adulteress, though she is joined to another man.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Therefore, my brothers, you also were made dead to the law through the body of Christ, that you would be joined to another, to him who was raised from the dead, that we might produce fruit to God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
For when we were in the flesh, the sinful passions which were through the law worked in our members to bring out fruit to death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we have been discharged from the law, having died to that in which we were held; so that we serve in newness of the spirit, and not in oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say then? Is the law sin? May it never be! However, I wouldn’t have known sin except through the law. For I wouldn’t have known coveting unless the law had said, “You shall not covet.”
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin, finding occasion through the commandment, produced in me all kinds of coveting. For apart from the law, sin is dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
I was alive apart from the law once, but when the commandment came, sin revived and I died.
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
The commandment which was for life, this I found to be for death;
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
for sin, finding occasion through the commandment, deceived me, and through it killed me.
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
Therefore the law indeed is holy, and the commandment holy, righteous, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Did then that which is good become death to me? May it never be! But sin, that it might be shown to be sin, was producing death in me through that which is good; that through the commandment sin might become exceedingly sinful.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual, but I am fleshly, sold under sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For I don’t understand what I am doing. For I don’t practise what I desire to do; but what I hate, that I do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
But if what I don’t desire, that I do, I consent to the law that it is good.
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
So now it is no more I that do it, but sin which dwells in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
For I know that in me, that is, in my flesh, dwells no good thing. For desire is present with me, but I don’t find it doing that which is good.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
For the good which I desire, I don’t do; but the evil which I don’t desire, that I practise.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
But if what I don’t desire, that I do, it is no more I that do it, but sin which dwells in me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find then the law that, while I desire to do good, evil is present.
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
For I delight in God’s law after the inward person,
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
but I see a different law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity under the law of sin which is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
What a wretched man I am! Who will deliver me out of the body of this death?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I thank God through Jesus Christ, our Lord! So then with the mind, I myself serve God’s law, but with the flesh, sin’s law.
