Římanům 7

1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

Brethren, do you not know--for I am writing to people acquainted with the Law--that it is during our lifetime that we are subject to the Law?

2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

A wife, for instance, whose husband is living is bound to him by the Law; but if her husband dies the law that bound her to him has now no hold over her.

3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

This accounts for the fact that if during her husband's life she lives with another man, she will be stigmatized as an adulteress; but that if her husband is dead she is no longer under the old prohibition, and even though she marries again, she is not an adulteress.

4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

So, my brethren, to you also the Law died through the incarnation of Christ, that you might be wedded to Another, namely to Him who rose from the dead in order that we might yield fruit to God.

5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

For whilst we were under the thraldom of our earthly natures, sinful passions-- made sinful by the Law--were always being aroused to action in our bodily faculties that they might yield fruit to death.

6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

But seeing that we have died to that which once held us in bondage, the Law has now no hold over us, so that we render a service which, instead of being old and formal, is new and spiritual.

7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

What follows? Is the Law itself a sinful thing? No, indeed; on the contrary, unless I had been taught by the Law, I should have known nothing of sin as sin. For instance, I should not have known what covetousness is, if the Law had not repeatedly said, "Thou shalt not covet."

8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

Sin took advantage of this, and by means of the Commandment stirred up within me every kind of coveting; for apart from Law sin would be dead.

9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

Once, apart from Law, I was alive, but when the Commandment came, sin sprang into life, and I died;

10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

and, as it turned out, the very Commandment which was to bring me life, brought me death.

11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

For sin seized the advantage, and by means of the Commandment it completely deceived me, and also put me to death.

12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

So that the Law itself is holy, and the Commandment is holy, just and good.

13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

Did then a thing which is good become death to me? No, indeed, but sin did; so that through its bringing about death by means of what was good, it might be seen in its true light as sin, in order that by means of the Commandment the unspeakable sinfulness of sin might be plainly shown.

14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

For we know that the Law is a spiritual thing; but I am unspiritual--the slave, bought and sold, of sin.

15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

For what I do, I do not recognize as my own action. What I desire to do is not what I do, but what I am averse to is what I do.

16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

But if I do that which I do not desire to do, I admit the excellence of the Law,

17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

and now it is no longer I that do these things, but the sin which has its home within me does them.

18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

For I know that in me, that is, in my lower self, nothing good has its home; for while the will to do right is present with me, the power to carry it out is not.

19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

For what I do is not the good thing that I desire to do; but the evil thing that I desire not to do, is what I constantly do.

20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

But if I do that which I desire not to do, it can no longer be said that it is I who do it, but the sin which has its home within me does it.

21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

I find therefore the law of my nature to be that when I desire to do what is right, evil is lying in ambush for me.

22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

For in my inmost self all my sympathy is with the Law of God;

23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

but I discover within me a different Law at war with the Law of my understanding, and leading me captive to the Law which is everywhere at work in my body--the Law of sin.

24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

(Unhappy man that I am! who will rescue me from this death-burdened body?

25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

Thanks be to God through Jesus Christ our Lord!) To sum up then, with my understanding, I--my true self--am in servitude to the Law of God, but with my lower nature I am in servitude to the Law of sin.