Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
BUT know you not, my brethren, for to those who know the law I speak, that the law has authority over a man as long as he liveth?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
as a woman who is bound in law to her husband as long as he liveth; but if her husband be dead, she is freed from the law of her husband.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
But if, while her husband lives, she adhere to another man, she becometh an adulteress; but if her husband shall die, she is freed from the law, and is not an adulteress, though she become (the wife) of another man.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
And now, my brethren, you also are dead to the law, through the body of the Meshiha, that you should be married to another, (namely, to) him who rose from the dead, that you may render fruit unto Aloha.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
For while we were in the flesh, the affections of sin, which are against the law, wrought powerfully in our members to yield fruits unto death;
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
but now we are loosed from the law, and are dead to that which held us, that we might serve henceforth in the newness of the spirit, and not in the oldness of the writing.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What then, say we the law is sin? Not so. But sin I had not learned (to know) but by the law: for I had not known concupiscence (to be sinful), but (by) the law, which hath said, Thou shalt not covet.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
And by this commandment sin found for itself an occasion, and completed in me all concupiscence. For without the law sin was dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
But I was alive without the law formerly: but when the commandment came, sin lived, and I died.
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
And that commandment of life was found to me (to tend) unto death.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
For sin, by the occasion it found through the commandment, deceived me, and thereby killed me.
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
The law therefore is holy, and the commandment holy, and just, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
The good, then, unto me, unto death was made? Not so. But sin, that it might be seen what sin is, by the good (law) effected death in me, that sin might be the more condemned by the commandment.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual; but I am carnal, and sold unto sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For what I work, I know not; and not that which I will, I do; but what I hate, that I do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
And if the thing that I would not, I do, I witness of the law that it is good.
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
But now it is not I who work this, but sin which dwelleth in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
For I know that in me, but that is in my flesh, good dwelleth not; because to will the good is easy to me, but to perform it I find not.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
For the good that I will to do, I do not; but the evil that I will not to do, that do I.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
And if the thing that I will not I do, it is not I who do it, but sin which dwelleth in me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find then a law which accordeth with my mind, that willeth to do good, because evil is near to me.
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
For I rejoice in the law of Aloha in the interior man;
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
but I see another law in my members, which warreth against the law of my mind, making me captive to the law of sin that is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I give thanks to Aloha! (it is) by the hand of our Lord Jeshu Meshiha. Now then, I in my mind am the servant of the law of Aloha, but in my flesh I am the servant of the law of sin.
