Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Surely, brothers, you know (for I am speaking to those who know what law means) that law governs a person only during his lifetime?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
For a married woman who has a husband is bound by law to her husband during his lifetime; but if her husband dies, she is released from the law of her husband.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
So then, if during her husband lifetime, she unites herself with another man, she will be counted an adulteress; but if her husband dies, she is free from the Law, so that she is no adulteress, even if she unites herself with another man.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
So also, my brother, you were made dead to the Law through the body of Christ; that you should be joined to another, even to Him who was raised from the dead that we might bear fruit for God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
For while we were unspiritual, the sinful passions, aroused by the Law, were ever active in every part of our bodies, leading us to bear fruit unto death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we have been released from the Law, because we are dead to that in which we were held; so that we are now in thraldom in new and spiritual conditions, and not under the old written code.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say then? Is the Law sin? Certainly not. On the contrary I should not have become acquainted with sin had it not been for the Law; for except the Law had repeatedly said, "Thou shalt not lust," I should never have known the sin of lust.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
But when sin had gained a vantage-ground, by means of the commandment, it stirred up within me all manner of lust; for where there is no law, sin is dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
Once I lived apart from the Law, myself; but when the commandment came, sin revived, and I died;
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
and the very commandment which should have meant life, this I found to mean death.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
For sin, when it had gained a vantage-ground through the commandment, beguiled me, and through it slew me.
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
So then the Law is holy, and the commandment is holy and righteous and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Did then that which was good become for me death? Never! but sin did; that it might be manifest as sin, by that the unutterable malignity of sin might become plain through the commandment.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the Law is spiritual; but as for me, I am a creature of flesh, bought and sold under the dominion of sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For what I perform I know not; what I practise is not what I intend to do, but what I detest, that I habitually do.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
If then I habitually do what I do not intend to do, I am consenting to the Law, that it is right.
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
And now it is longer I myself who do the deed, but it is sin which has its home in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
For I know that in me, that is in my flesh, no good thing has its home; for while to will is present with me, to carry out that which is right is not.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
For the good that I intend to do, I do not; but the evil which I do not; but the evil which I do not intend to do, that I am ever practising.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
But if I do the very thing I do not intend to do, it is no more I who practise it, but sin which has its home in me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find, then, this law, that when I intend to do good, evil is ever present with me.
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
For in my inmost self I delight in the law of God;
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
but I find a different law in my bodily faculties, waging war with the law of my will, and taking me prisoner to that law of sin which is in my bodily faculties.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Oh, wretched man that I am! Who shall deliver me from this slave of death?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
Oh, thank God! it is through Jesus Christ our Lord. So then I myself in my will am in thraldom to the law of God; yet in my animal nature I am in thraldom to the law of sin.
