Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Know ye not, brethren, (for I speak to them that know the law, ) how that the law hath dominion over a man as long as he liveth?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
For the woman which hath an husband is bound by the law to [her] husband so long as he liveth; but if the husband be dead, she is loosed from the law of [her] husband.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
So then if, while [her] husband liveth, she be married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Wherefore, my brethren, ye also are become dead to the law by the body of Christ; that ye should be married to another, [even] to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit unto God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit unto death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we are delivered from the law, that being dead wherein we were held; that we should serve in newness of spirit, and not [in] the oldness of the letter.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What shall we say then? [Is] the law sin? God forbid. Nay, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, Thou shalt not covet.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin [was] dead.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
And the commandment, which [was ordained] to life, I found [to be] unto death.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew [me].
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
Wherefore the law [is] holy, and the commandment holy, and just, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Was then that which is good made death unto me? God forbid. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
If then I do that which I would not, I consent unto the law that [it is] good.
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
For I know that in me (that is, in my flesh, ) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but [how] to perform that which is good I find not.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me.
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
For I delight in the law of God after the inward man:
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
I thank God through Jesus Christ our Lord. So then with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.
