< Římanům 4 >

1 Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?
Kaj torej porečemo, da je Abraham naš oče našel po mesu?
2 Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
Kajti če se je Abraham iz del opravičil, ima hvalo, ali ne pri Bogu.
3 Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
Ker kaj pravi pismo? "Veroval pa je Abraham in zaračunilo se mu je za pravico."
4 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.
A tistemu, kteri dela, ne računi se plača po milosti, nego po dolgu;
5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
Tistemu pa, kteri ne dela, a veruje v tistega, kteri opravičuje nepobožnega, računi se njegova vera za pravico.
6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
Kakor tudi David pravi, da je blago človeku, komur Bog računi pravico brez del.
7 Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.
"Blagor jim, kterim so se odpustile nepostavnosti, in kterih grehi so se pokrili."
8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
"Blagor možu, kteremu ni zaračunil Gospod greha."
9 Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
Blago torej to le je v obrezi ali v neobrezi? Kajti pravimo, da se je zaračunila Abrahamu vera za pravico.
10 Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
Kako torej se mu je zaračunila? kedar je bil v obrezi ali v neobrezi? Ne v obrezi, nego v neobrezi.
11 A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
In prejel je znamenje obreze, pečat pravice vere, ktera je v neobrezi, da bi bil oče vseh, kteri verujejo v neobrezi, da bi se zaračunilo tudi njim za pravico;
12 A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
In da bi bil oče obreze ne samo tistim, kteri so iz obreze, nego tudi tistim, kteri hodijo po stopinjah vere v neobrezi očeta našega Abrahama;
13 Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
Kajti ni se dala s postavo obljuba Abrahamu ali njegovemu semenu, da bo dedič sveta, nego s pravico vere.
14 Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.
Ker če so dediči ti, kteri so iz postave, prazna je vera in brez veljave obljuba.
15 Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.
Kajti postava jezo napravlja, ker kjer ni postave, tudi ni prestopa.
16 A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
Za to iz vere, da po milosti, da bi bila trdna obljuba vsakemu semenu, ne samo tistemu, ktero je iz postave, nego tudi tistemu, ktero je iz vere Abrahama, kteri je oče vseh nas,
17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe, ) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
(Kakor je pisano: "Za očeta mnogih narodov sem te postavil.") pred Bogom, kteremu je veroval, kteri oživlja mrtve in kliče to, kar ni, kakor da je.
18 Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.
Kteri je veroval na up proti upu, da postane oče mnogih narodov poleg rečenega: "Tako bo seme tvoje."
19 A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.
In ne oslabevši v veri ni premislil svojega telesa uže umrtvljenega, ker je imel blizu sto let, in mrtvosti maternice Sarine.
20 O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
A na obljubo Božjo ni posumnjil z nevero, nego ojačil se je v veri davši čast Bogu.
21 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
In popolnoma prepričavši se, da je, kar je obljubil, mogoč tudi storiti.
22 A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
Za to se mu je tudi zaračunilo za pravico.
23 Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,
Ali ni napisano samo za njega, da se mu je zaračunilo;
24 Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
Nego tudi za nas, kterim ima biti zaračunjeno, kteri verujemo v tistega, kteri je obudil Jezusa Gospoda našega iz mrtvih,
25 Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.
Kteri je bil dan za grehe naše in je vstal za opravičenje naše.

< Římanům 4 >