Římanům 4
1 Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?
What then, it may be asked, are we to say about Abraham, the ancestor of our nation?
2 Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
If he was pronounced righteous as the result of obedience, then he has something to boast of. Yes, but not before God.
3 Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
For what are the words of Scripture? ‘Abraham had faith in God, and his faith was regarded by God as righteousness.’
4 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.
Now wages are regarded as due to the man who works, not as a favour, but as a debt;
5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
while, as for the man who does not rely upon his obedience, but has faith in him who can pronounce the godless righteous, his faith is regarded by God as righteousness.
6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
In precisely the same way David speaks of the blessing pronounced upon the man who is regarded by God as righteous apart from actions —
7 Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.
‘Blessed are those whose wrong-doings have been forgiven and over whose sins a veil has been drawn!
8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
Blessed the man whom the Lord will never regard as sinful!’
9 Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
Is this blessing, then, pronounced upon the circumcised only or upon the uncircumcised as well? We say that — ‘Abraham’s faith was regarded by God as righteousness.’
10 Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
Under what circumstances, then, did this take place? After his circumcision or before it?
11 A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
Not after, but before. And it was as a sign of this that he received the rite of circumcision — to attest the righteousness due to the faith of an uncircumcised man — in order that he might be the father of all who have faith in God even when uncircumcised, that they also may be regarded by God as righteous;
12 A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
as well as father of the circumcised — to those who are not only circumcised, but who also follow our father Abraham in that faith which he had while still uncircumcised.
13 Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
For the promise that he should inherit the world did not come to Abraham or his descendants through Law, but through the righteousness due to faith.
14 Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.
If those who take their stand on Law are to inherit the world, then faith is robbed of its meaning and the promise comes to nothing!
15 Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.
Law entails punishment; but, where no Law exists, no breach of it is possible.
16 A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
That is why all is made to depend upon faith, that all may be God’s gift, and in order that the fulfilment of the promise may be made certain for all Abraham’s descendants — not only for those who take their stand on the Law, but also for those who take their stand on the faith of Abraham. (He is the Father of us all;
17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe, ) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
as Scripture says — ‘I have made thee the Father of many nations.’) And this they do in the sight of that God in whom Abraham had faith, and who gives life to the dead, and speaks of what does not yet exist as if it did.
18 Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.
With no ground for hope, Abraham, sustained by hope, put faith in God; in order that, in fulfilment of the words — ‘So many shall thy descendants be,’ he might become ‘the Father of many nations.’
19 A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.
Though he was nearly a hundred years old, yet his faith did not fail him, even when he thought of his own body, then utterly worn out, and remembered that Sarah was past bearing children.
20 O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
He was not led by want of faith to doubt God’s promise.
21 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
On the contrary, his faith gave him strength; and he praised God, in the firm conviction that what God has promised he is also able to carry out.
22 A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
And therefore his faith ‘was regarded as righteousness.’
23 Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,
Now these words — ‘it was regarded as righteousness’ — were not written with reference to Abraham only;
24 Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
but also with reference to us. Our faith, too, will be regarded by God in the same light, if we have faith in him who raised Jesus, our Lord, from the dead;
25 Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.
for Jesus ‘was given up to death to atone for our offences,’ and was raised to life that we might be pronounced righteous.
