Římanům 3
1 Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?
Kaj ima torej Jud obilneje? ali kaj hasni obreza?
2 Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.
Mnogo, vsakakor: kajti prvič zaupali mu so se izreki Božji.
3 Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
Pa kaj, če niso verovali nekteri? bo li njih nevera vero Božjo odpravila?
4 Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.
Bog ne daj! nego Bog naj bo resničen, a vsak človek lažnjivec, kakor je pisano: "Da se opravičiš v svojih besedah in zmagaš, kedar te bodo sodili.",
5 Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)
Če pa naša krivica Božjo pravico potrjuje, kaj porečemo? da je nepravičen Bog, kedar se jezi? Po človeku govorim.
6 Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?
Bog ne daj! ker kako bo sodil Bog svet?
7 Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?
Kajti če se resnica Božja v mojej laži poobilša na njegovo slavo, za kaj bi bil še tudi jaz kakor grešnik sojen?
8 A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali, ): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.
In ne smemo li, (kakor kričé na nas in pravijo nekteri da mi govorimo), storiti hudo, da pride dobro? Teh le čaka pravična sodba.
9 Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,
Kaj torej? jeli smo bolji? nikakor: kajti prej smo dokazali, da so Judje in pa Grki vsi pod grehom.
10 Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.
Kakor je pisano: "Da ni pravičnega ne enega:
11 Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.
Ni ga, kteri bi bil razumen, ni ga, kteri bi iskal Boga.
12 Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
Vsi so se uganili, ob enem so se izpridili; ni ga, kteri bi delal dobro, ni ga le enega ne."
13 Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.
"Grob odprt je njih grlo, s svojimi jeziki goljufno govoré: "kačji strup je pod njih ustnicami."
14 Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.
"Njih usta so polna kletve in grenkobe."
15 Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
"Hitre so njih noge, da kri prelijó."
16 Setření a bída na cestách jejich.
"Potrtje in nadloga je na njih potih."
17 A cesty pokoje nepoznali.
"In poti mira niso spoznali."
18 Není bázně Boží před očima jejich.
"Ni straha Božjega pred njih očmi."
19 Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.
Vemo pa, da vse, kar postava govori, govori tem, kteri so v postavi, da se vsaka usta zamašé in kriv postane ves svet Bogu;
20 Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.
Kajti iz del postave se ne bo opravičilo nobeno meso pred njim, ker skozi postavo prihaja spoznanje greha.
21 Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,
Sedaj pa se je brez postave pravica Božja pokazala, spričevana od postave in prerokov.
22 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.
A pravica Božja z vero Jezusa Kristusa v vse in na vse, kteri verujejo, ker ga ni razločka;
23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
Kajti vsi so pregrešili ter jim manjka slave Božje,
24 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,
In opravičujejo se daroma z njegovo milostjo po odkupljenji v Jezusu Kristusu,
25 Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,
Kterega si je najprej odménil Bog za pomirjenje po veri v njegovej krvi, da pokaže svojo pravico z odpuščenjem prejšnjih grehov;
26 V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.
V potrpljenji Božjem, da pokaže svojo pravico v sedanjem času, da je on pravičen in da opravičuje tega, kteri je iz vere Kristusove.
27 Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.
Kje je torej hvala? Zavrgla se je. Po kakošnej postavi? jeli dél? ne, nego po postavi vere.
28 Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.
Mislimo torej, da se z vero opravičuje človek, brez del postave.
29 Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,
Jeli je Bog samo Judovski? jeli ni tudi poganski? Dà, tudi poganski.
30 Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.
Kajti eden je Bog, kteri bo opravičil obrezo iz vere in neobrezo po veri.
31 Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.
Postavo torej odpravljamo z vero? Bog ne daj! nego postavo stavimo.
