Římanům 3
1 Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?
What, then, is the preeminence of the Jew? Or what, the profit of his circumcision?
2 Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.
Much, every way: —First, indeed, that they were entrusted with the oracles of God.
3 Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?
For what? If some distrusted, shall their distrust make, the trust of God, void?
4 Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.
Far be it! But let, God, prove to be, true, albeit, every man, be false! Even as it is written—That thou mightest be declared righteous in thy words, and overcome when thou art in judgment.
5 Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)
But, if, our unrighteousness, commendeth, God’s righteousness, what shall we say? Surely, not unrighteous, is God who visiteth with his anger? After the manner of men, I am speaking, —
6 Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?
Far be it! Else how shall God judge the world?
7 Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?
But, if, the truth of God, by my falsehood, hath the more abounded unto his glory, why, any longer, am, even I, as a sinner, to be judged?
8 A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali, ): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.
And why not, according as we are injuriously charged, [and] according as some affirm that we say, Let us do the bad things, that the good ones may come? whose sentence is, just.
9 Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,
What then? do we screen ourselves? Not at all! For we have before accused both Jews and Greeks of being, all under sin;
10 Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.
Even as it is written—there is none righteous, not even one,
11 Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.
There is none that discerneth, There is none that seeketh out God:
12 Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
All, have turned aside, together, have become useless, There is none that doeth kindness, not so much as one:
13 Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.
A sepulchre opened, is their throat, with their tongues, have they used deceit, the poison of asps, is under their lips,
14 Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.
Whose mouth, of cursing and bitterness, is full,
15 Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
Swift, are their feet to shed blood;
16 Setření a bída na cestách jejich.
Destruction and misery, are in their ways,
17 A cesty pokoje nepoznali.
And, the way of peace, have they not known:
18 Není bázně Boží před očima jejich.
There is no fear of God before their eyes.
19 Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.
Now we know that, whatsoever things the law saith, to them who are within the law, it speaketh, in order that, every mouth, may be stopped and all the world come, under penal sentence, unto God.
20 Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.
Inasmuch as, by works of law, shall no flesh be declared righteous before him, —through law, in fact, is discovery of sin.
21 Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,
But now, apart from law, a righteousness of God hath been manifested, borne witness to by the law and the prophets, —
22 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.
A righteousness of God, through faith in [Jesus] Christ, unto all that have faith; for there is no distinction, —
23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
For, all, have sinned and fall short of the glory of God;
24 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,
Being declared righteous freely by his favour through the redemption that is in Christ Jesus: —
25 Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,
Whom God hath set forth as a propitiatory covering, through faith in his blood, for a showing forth of his righteousness, by reason of the passing-by of the previously committed sins,
26 V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.
In the forbearance of God, —with a view to a showing forth of his righteousness in the present season, that he might be righteous even when declaring righteous him that hath faith in Jesus.
27 Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.
Where, then, the boasting! It is excluded. Through what kind of law? Of works? Nay! but through a law of faith:
28 Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.
For we reckon that a man is to be declared righteous by faith, apart from works of law.
29 Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,
Or, [is God] the God, of Jews only, and not of the nations also? Yea! of the nations also: —
30 Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.
If, at all events, God is one, who will declare righteous—the circumcision by faith, and the uncircumcision through their faith.
31 Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.
Do we then make, law, void through means of our faith? Far be it! On the contrary, law, we do establish!
