Římanům 2
1 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.
Tāpēc tu, ak cilvēks, esi neaizbildinājams, ikviens, kas tiesā; jo kurā lietā tu otru tiesā, tu pats sevi notiesā, jo tu tās pašas lietas dari, tu tiesātājs.
2 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
Bet mēs zinām, ka Dieva sodība tiem tiešām uzies, kas tādas lietas dara.
3 Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
Bet vai tu, ak cilvēks, gan domā, ka tu izbēgsi Dieva sodībai, tos tiesādams, kas tādas lietas dara, un pats tās darīdams?
4 Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
Jeb vai tu nicini Viņa laipnības un pacietības un lēnprātības bagātību, nezinādams, ka Dieva laipnība tevi vada uz atgriešanos no grēkiem?
5 Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.
Bet tu pēc savas cietas un neatgriezīgas sirds sev pašam krājies par mantu dusmību uz dusmības dienu, kad Dievs parādīs taisnu spriedumu,
6 Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,
Kas ikvienam atmaksās pēc viņa darbiem:
7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, (aiōnios g166)
Tiem, kas pastāvīgi labā darbā godu un slavu un neiznīcību meklē - mūžīgu dzīvošanu; (aiōnios g166)
8 Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
Bet tiem, kas ir rējēji un nepaklausa patiesībai, bet paklausa netaisnībai - dusmību un bardzību.
9 Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.
Bēdas un izbailes ikkatrai cilvēka dvēselei, kas ļaunu dara, papriekš Jūdam un arī Grieķim;
10 Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.
Bet gods un slava un miers ikkatram, kas labu dara, papriekš Jūdam un arī Grieķim.
11 Neboť není přijímání osob u Boha.
Jo Dievs neuzlūko cilvēka vaigu.
12 Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.
Jo kas bez bauslības grēkojuši, tie arī bez bauslības pazudīs; un kas apakš bauslības grēkojuši, tie pēc bauslības taps tiesāti -
13 (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.
(Jo ne bauslības klausītāji Dieva priekšā taisni, bet bauslības darītāji taps taisnoti.
14 Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
Jo ja tie pagāni, kam bauslības nav, no savas dabas dara pēc bauslības, tad šie, kam bauslības nav, paši sev ir par bauslību.
15 Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)
Tie tad parāda, bauslības darbu esam ierakstītu viņu sirdīs caur to, ka viņu zināma sirds tiem liecību dod, un tās domas savā starpā vai apsūdzēs, vai arī aizbildinās, ) -
16 V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.
Tanī dienā, kad Dievs cilvēku noslēpumus tiesās pēc mana evaņģēlija caur Jēzu Kristu.
17 Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,
Raugi, tu saucies Jūds un paļaujies uz bauslību un lielies ar Dievu
18 A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,
Un zini Viņa prātu, un bauslībā mācīts izšķīri, kas labs un kas ļauns;
19 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
Un tu ņemies akliem būt vadonis un gaišums tiem, kas ir tumsībā,
20 Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.
Neprātīgiem pamācītājs un nejēgām mācītājs, kam ir atzīšanas un patiesības raksts bauslībā.
21 Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?
Tad nu citu mācīdams pats sevi nemāci. Tu sludini, ka nebūs zagt, pats zodz.
22 Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
Tu saki, ka nebūs laulību pārkāpt, pats laulību pārkāpi. Tu elkadievus turi negantus, pats esi svētuma laupītājs.
23 Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?
Tu lielies ar bauslību, pats Dievu pulgo caur bauslības pārkāpšanu.
24 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
Jo Dieva vārds jūsu dēļ top zaimots pagānu starpā, itin kā ir rakstīts.
25 Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
Jo apgraizīšana gan ir derīga, ja tu bauslību dari; bet ja esi bauslības pārkāpējs, tad tavs apgraizījums ir tapis par priekšādu.
26 A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
Ja nu priekšāda bauslības likumus tur, vai tad viņu priekšāda netaps turēta par apgraizījumu?
27 A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?
Un tad tā priekšāda, kas no dabas tāda ir un bauslību tur, tiesās tevi, kas pie raksta un apgraizīšanas esi bauslības pārkāpējs.
28 Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
Jo tas nav Jūds, kas no ārienes tāds ir; nedz tā ir apgraizīšana, kas no ārienes pie miesas.
29 Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.
Bet tas ir Jūds, kas no iekšienes tāds, un tā ir sirds apgraizīšana, kas garā un ne rakstā; tam ir teikšana ne no cilvēkiem, bet no Dieva.
