Římanům 2
1 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.
Wherefore, inexcusable, thou art, O man, whoever judgest; for, wherein thou judgest some one else, thyself, thou dost condemn, —for, the very things, thou dost practise, who art judging:
2 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
We know, however, that, the sentence of God, is according to truth against them who, such things as these, do practise.
3 Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
And reckonest thou this, O man—who dost judge them who such things do practise, and yet art doing the same, that, thou, shalt escape the sentence of God?
4 Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
Or, the riches of his kindness, and forbearance, and long-suffering, dost thou despise, —not knowing that, the kindness of God, unto repentance, is leading thee?
5 Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.
But, according to thy hardness, and [thine] impenitent heart, art treasuring up for thyself anger, in a day of anger and revelation of the righteous judgment of God, —
6 Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,
Who will render unto each one according to his works: —
7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, (aiōnios g166)
Unto them, on the one hand, who, by way of endurance in good work, are seeking, glory, honour and incorruption, life age-abiding, (aiōnios g166)
8 Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
Unto them, on the other hand, who are of contention, and are not yielding unto the truth, but are yielding unto unrighteousness, anger and wrath,
9 Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.
tribulation and anguish—against every soul of man who worketh out what is base, both of Jew first and of Greek, —
10 Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.
But glory and honour and peace—unto every one who worketh what is good, both unto Jew first and unto Greek:
11 Neboť není přijímání osob u Boha.
For there is no respect of persons with God; —
12 Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.
For, as many as without law sinned, without law, also shall perish, and, as many as within law sinned, through law, shall be judged;
13 (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.
For, not the hearers of law, are righteous with God, but, the doers of law, shall be declared righteous;
14 Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
For, whensoever the nations which have not law, by nature, the things of the law, may be doing, the same, not having law, unto themselves, are a law, —
15 Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)
Who, indeed, shew the work of the law written in their hearts, their conscience therewith bearing witness, and, between one another, their reasonings accusing—or, even excusing, them: —
16 V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.
In the day on which God judgeth the secrets of men according to my glad-message through Christ Jesus.
17 Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,
If, however, thou, art taking the name of Jew, and resting thyself upon law, and boasting in God,
18 A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,
And art taking note of his will, and testing the things that differ—when receiving oral instruction out of the law,
19 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
Art persuaded, moreover, that, thou thyself, art—a guide of the blind, a light of them that are in darkness,
20 Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.
A trainer of the simple, a teacher of babes, having the forming of knowledge and truth in the law, —
21 Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?
Thou, therefore, that art teaching someone else, thyself, art thou not teaching? Thou that proclaimest—Do not steal! Art thou, stealing?
22 Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
That sayest—Do not commit adultery! Art thou, committing adultery? That abhorrest sacrilege, Art thou, robbing temples?
23 Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?
That in law dost boast, Through the transgression of the law, art thou dishonouring God?
24 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
For the name of God, because of you, is defamed among the nations, —even as it is written.
25 Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
For, circumcision, indeed, profiteth—if, law, thou be practising; but, if thou be a transgressor of law, thy circumcision, hath become, uncircumcision
26 A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
If then, the uncircumcision, be guarding the righteous requirement of the law, shall not, his uncircumcision, as circumcision be reckoned?—
27 A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?
And the uncircumcision by nature, completing the law, shall judge, thee, who, notwithstanding letter and circumcision, art a transgressor of law!
28 Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
For, not he who is one in appearance, is a Jew, nor is, that which is such in appearance in flesh, circumcision;
29 Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.
But, he who is one in secret, is a Jew, —and, [that is], circumcision, which is of the heart, in spirit, not in letter, —whose, praise, is not of men, but of God.
