Římanům 12
1 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.
Opominjam vas torej, bratje, po usmiljenji Božjem, da podaste telesa svoja za žrtvo živo, sveto, prijetno Bogu, pametno službo svojo.
2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. (aiōn g165)
In ne ravnajte se poleg veka tega, nego premenjujte se z obnavljanjem uma svojega, da izkusite ktera je volja Božja dobra in prijetna in popolna. (aiōn g165)
3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi, ) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.
Kajti pravim po milosti, ktera mi je dana, vsakemu, kdor je med vami, naj ne misli o sebi bolje, nego je treba misliti, nego naj misli pametno, kakor je Bog vsakemu podelil mero vere.
4 Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,
Kajti kakor imamo v enem telesu mnoge ude, a vsi udje nimajo ravno tistega opravka,
5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.
Tako smo mnogi eno telo v Kristusu, a po eden smo eden drugega udje.
6 Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;
Imamo pa darove po milosti, ktera nam je dana, razne: bodi si preroštvo, poleg razmere vere;
7 Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.
Bodi si službo, v službi; bodi si kdor uči, v učenji,
8 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.
Bodi si kdor opominja, v opominjanji; kdor podeljuje, v priprostosti; kdor je nad kaj postavljen, v skrbljivosti; kdor se usmiljuje, v veselji.
9 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
Ljubezen bodi nehinavska, odurjajte hudo, držite se dobrega.
10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,
Z bratovsko ljubeznijo eden drugega srčno ljubite, s častjo eden drugega premagujte;
11 V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,
V opravku ne bodite leni, v duhu bodite vroči, Gospodu služite;
12 Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
V upanji se veselite, v stiski bodite strpljivi, v molitvi stanovitni;
13 V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.
Potreb svetih se udeležujte, gostoljubnost iščite;
14 Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.
Blagoslavljajte tiste, kteri vas preganjajo, blagoslavljajte, a ne preklinjajte;
15 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
Veselite se z veselimi, in jokajte z jokajočimi;
16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
Bodite ene misli med seboj, ne mislite na visoke stvari, nego z nizkimi se zlagajte; ne bodite razumni sami v sebi.
17 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
Nikomur hudega za hudo ne vračajte. Premišljujte to, kar bi bilo dobro pričo vseh ljudî.
18 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
Če je mogoče, kolikor je v vašej moči, imejte mir z vsemi ljudmi.
19 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
Ne maščujte se sami, ljubljeni, nego dajte mesto jezi, kajti pisano je: "Moje je maščevanje, jaz bom povračal, govori Gospod."
20 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
Če je torej lačen tvoj sovražnik, siti ga, če je žejen! poji ga, kajti to delajoč kopičil mu boš žarjavo oglje na glavo.
21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.
Ne daj se hudemu premagati, nego premagaj v dobrem hudo.
