Římanům 11
1 Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
Potem pravim: ›Mar je Bog zavrgel svoje ljudi?‹ Bog ne daj. Kajti tudi sam sem Izraelec, iz Abrahamovega semena, iz Benjaminovega rodu.
2 Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:
Bog svojih ljudi, ki jih je vnaprej poznal, ni zavrgel. Mar ne veste, kaj pravi pismo o Eliju? Kako je posredoval k Bogu zoper Izraela, rekoč:
3 Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?
›Gospod, pobili so tvoje preroke in spodkopali tvoje oltarje; in jaz sam sem ostal in strežejo mi po življenju.‹
4 Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
Toda kaj mu pravi Božji odgovor? ›Prihranil sem si sedem tisoč mož, ki niso upognili kolena k Báalovi podobi.‹
5 Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,
Celó tako je tudi v tem sedanjem času ostanek glede na milosten izbor.
6 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
In če je po milosti, potem to ni več iz del, drugače milost ni več milost. Toda če je iz del, potem to ni več milost, drugače delo ni več delo.
7 Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
Kaj torej? Izrael ni dosegel tega, za kar si je prizadeval, temveč so to dosegli izvoljeni, ostali pa so bili zaslepljeni
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, ) až do dnešního dne.
(glede na to, kakor je pisano: ›Bog jim je dal duha omrtvelosti, oči, da ne bi videli, ušesa, da ne bi slišali‹) do današnjega dne.
9 A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.
In David pravi: ›Naj jim njihova miza postane zanka in past in kamen spotike in njihovo povračilo;
10 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
naj njihove oči postanejo zatemnjene, da ne bodo mogli videti in vedno upogni njihov hrbet.‹
11 Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.
Potem pravim: ›Ali so se spotaknili, da bi padli?‹ Bog ne daj; temveč je po njihovem padcu rešitev duš toliko bolj prišla k poganom, da jih draži do ljubosumja.
12 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
Če so torej njihov padec bogastva sveta in njihovo zmanjševanje bogastva poganov; koliko bolj njihova polnost?
13 Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,
Kajti govorim vam, poganom, v kolikor sem apostol poganom, poveličujem svojo službo,
14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.
če lahko na kakršenkoli način izzovem kosanje teh, ki so moje meso in lahko rešim nekatere izmed njih.
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?
Kajti če je odvračanje teh pobotanje sveta, kaj bo sprejemanje teh, če ne življenje iz mrtvih?
16 Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.
Kajti če je prvi sad svét, je svéta tudi gruda; in če je korenina svéta, so tudi veje.
17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
In če so bile nekatere izmed vej odlomljene in si bil ti, ki si divja oljka, vcepljen v sredo mednje in si z njimi udeležen korenine in mastnosti oljke,
18 Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
se ne bahaj zoper veje. Toda če se bahaš, ne nosiš korenine ti, temveč korenina tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
Rekel boš torej: ›Veje so bile odlomljene, da sem bil jaz lahko vcepljen.‹
20 Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
Pravilno, ker so bile odlomljene zaradi nevere, ti pa stojiš po veri. Ne bodi vzvišen, temveč se boj.
21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
Kajti če Bog ni prizanesel naravnim vejam, pazi, sicer tudi tebi ne prizanese.
22 A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
Glej torej Božjo dobroto in strogost; na teh, ki so padli, strogost; toda do tebe dobroto, če nadaljuješ v njegovi dobroti; sicer boš tudi ti odsekan.
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
In tudi oni bodo vcepljeni, če ne bodo nenehno ostajali v neveri, kajti Bog jih je zmožen ponovno vcepiti.
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
Kajti če si bil odsekan z oljke, ki je po naravi divja in si bil vcepljen nasprotno naravi, na dobro oljko; koliko mnogo bolj bodo tisti, ki so naravne veje, vcepljeni na svojo lastno oljko?
25 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
Kajti nočem bratje, da bi bili nevedni o tej skrivnosti, da ne bi bili modri v svojih lastnih domišljavostih; ta delna slepota se je zgodila Izraelu, dokler ne bo vstopila polnost poganov.
26 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
In tako bo rešen ves Izrael, kakor je pisano: ›S Siona bo izšel Osvoboditelj in brezbožnost bo odvrnil od Jakoba;
27 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
kajti to je moja zaveza njim, ko jim bom odvzel njihove grehe.‹
28 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.
Kar zadeva evangelij, so zaradi vas sovražniki; toda kar se tiče izbire, so ljubljeni zaradi očetov.
29 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
Kajti darovi in Božja poklicanost so brez kesanja.
30 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
Kajti kakor v preteklih časih niste verjeli Bogu, ste sedaj po njihovi neveri vendarle dosegli usmiljenje.
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.
Točno tako tudi ti sedaj niso verjeli, da po vašem usmiljenju tudi sami lahko dosežejo usmiljenje.
Kajti Bog jih je vse zaprl v nevero, da bi se lahko vseh usmilil. (eleēsē g1653)
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.
Oh globina bogastev, tako Božje modrosti kakor Božjega spoznanja! Kako nedoumljive so njegove sodbe in njegove poti neodkrite!
34 Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
Kajti kdo je spoznal Gospodovo mišljenje? Ali kdo je bil njegov svetovalec?
35 Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?
Ali kdo mu je prvi dal in mu bo to ponovno poplačano?
