Římanům 10
1 Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní líbostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.
Bratje, moja srčna želja in prošnja k Bogu za Izrael je, da bi bili oni lahko rešeni.
2 Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podlé umění.
Kajti prinašam jim pričevanje, da imajo gorečnost za Boga, toda ne glede spoznanja.
3 Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni.
Kajti ker so bili nevedni glede Božje pravičnosti in so nameravali vzpostaviti svojo lastno pravičnost, se niso podvrgli Božji pravičnosti.
4 Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
Kajti Kristus je konec postave za pravičnost vsakemu, ki veruje.
5 Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.
Kajti Mojzes opisuje pravičnost, ki je iz postave: ›Da bi človek, ki dela te stvari, živel po njih.‹
6 Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.
Toda pravičnost, ki je iz vere, govori na ta način: »Ne reci v svojem srcu: ›Kdo se bo povzpel v nebo?‹ (to je, Kristusa privedel dol od zgoraj );
ali: ›Kdo se bo spustil v brezno?‹ (to je, da Kristusa ponovno privede gor od mrtvih).« (Abyssos g12)
8 Ale co dí? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. Toť jest slovo to víry, kteréž kážeme:
Toda kaj ta pravi? Beseda je blizu tebe, celó v tvojih ustih in v tvojem srcu; to je, beseda vere, ki jo oznanjamo;
9 Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.
da če boš s svojimi usti priznal Gospoda Jezusa in boš v svojem srcu veroval, da ga je Bog obudil od mrtvih, boš rešen.
10 Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení.
Kajti s srcem človek veruje v pravičnost, z usti pa je narejeno priznanje v rešitev duše.
11 Nebo dí písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.
Kajti pismo pravi: ›Kdorkoli veruje vanj, ne bo osramočen.‹
12 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všechněm vzývajícím jej.
Kajti ni razlike med Judom in Grkom, kajti isti Gospod nad vsemi je bogat do vseh, ki kličejo k njemu.
13 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
Kajti kdorkoli bo klical h Gospodovemu imenu, bo rešen.
14 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?
Kako bodo torej klicali njega, v katerega niso verovali? In kako bodo verovali vanj, o katerem niso slišali? In kako bodo slišali brez oznanjevalca?
15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
In kako bodo oznanjali, razen če niso poslani? Kakor je pisano: ›Kako krasna so stopala teh, ki oznanjajo evangelij miru in prinašajo vesele novice o dobrih stvareh!‹
16 Ale nevšickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu?
Toda evangeliju niso bili vsi poslušni. Kajti Izaija pravi: ›Gospod, kdo je verjel našemu poročilu?‹
17 Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.
Tako potem vera prihaja po poslušanju in poslušanje po Božji besedi.
18 Ale pravímť: Zdaliž neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich, a do končin okršlku země slova jejich.
Vendar pravim: »Mar niso slišali?« Da, resnično, njihov glas je šel po vsej zemlji in njihove besede do koncev sveta.
19 Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael? Ano první Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kterýž není národ; skrze národ nemoudrý k hněvu popudím vás.
Toda pravim: »Mar Izrael ni spoznal?« Mojzes najprej pravi: ›Izzval te bom k ljubosumju s tistimi, ki niso ljudstvo in z nespametnim narodom te bom jezil.‹
20 A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali.
Toda Izaija je zelo pogumen in pravi: ›Našli so me tisti, ki me niso iskali; razodet sem bil tem, ki po meni niso spraševali.‹
21 Ale proti Izraelovi dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.
Toda Izraelu reče: ›Cel ljubi dan sem svoje roke iztegoval k neposlušnim in upornim ljudem.‹
