< Zjevení Janovo 16 >
1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte, vylíte sedm koflíků hněvu Božího na zem.
Então, ouvi uma voz bem alta, vinda de dentro do Templo, dizendo aos sete anjos: “Vão e derramem sobre a terra o que há nas sete taças do julgamento de Deus.”
2 I šel první, a vylil koflík svůj na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
Então, o primeiro anjo foi e despejou o que havia em sua taça sobre a terra, e feridas terríveis e dolorosas surgiram naqueles que tinham o sinal do monstro e que adoravam a sua imagem.
3 Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
O segundo anjo derramou o conteúdo da sua taça no mar, e ele ficou vermelho como o sangue de um morto e toda a vida no mar acabou.
4 Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
O terceiro derramou a sua taça sobre os rios e sobre as fontes de água, e eles viraram sangue.
5 I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a svatý, žes to usoudil.
Eu ouvi o anjo que tinha poder sobre as águas afirmar: “Você é completamente justo, você que é e que era, o Deus Santo, como bem demonstra este julgamento.
6 Poněvadž krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni.
Essas pessoas derramaram o sangue do povo de Deus e dos profetas. Agora, você lhes deu sangue para que bebessem, pois eles merecem!”
7 I slyšel jsem jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
Eu ouvi uma voz que vinha do altar dizer: “Sim, ó Senhor Deus, o Todo-Poderoso, os seus julgamentos são justos e verdadeiros!”
8 Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu páliti lidi ohněm.
O quarto anjo despejou o que havia em sua taça no sol, dando-lhe o poder de queimar as pessoas com fogo.
9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmi ranami, a však nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
Elas foram queimadas por um calor intenso, e elas amaldiçoaram o nome de Deus, que controla essas pragas. Elas não se arrependeram dos seus pecados e nem deram glória a Deus.
10 Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali jazyky své pro bolest.
O que havia na taça do quinto anjo caiu no trono do monstro, e as trevas se espalharam sobre o seu reino. As pessoas mordiam suas línguas por causa da dor que sentiam.
11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, a však nečinili pokání z skutků svých.
E elas também amaldiçoavam o Deus do céu, por causa de sua dor e por suas feridas, mas não se arrependeram dos seus pecados e nem pararam de fazer maldades.
12 Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
O sexto anjo derramou a sua taça no grande rio Eufrates e ele se tornou, imediatamente, seco, para que, assim, fosse preparado um caminho para os reis que vêm do Oriente.
13 A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
E, então, vi três espíritos imundos, que pareciam rãs, saindo da boca do dragão, da boca do monstro e da boca do falso profeta.
14 Nebo jsou duchové ďábelští, ješto činí divy, a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
Esses são espíritos demoníacos, que realizam milagres. Eles saíram para reunir todos os reis do mundo para a batalha contra Deus, o Todo-Poderoso, no dia do julgamento.
15 Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
Prestem atenção! Eu chegarei como um ladrão. Abençoados são aqueles que se mantêm alerta e que deixam a sua roupa pronta, para que não tenham que sair nus e se envergonharem.
16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
Os espíritos imundos reuniram os reis para a batalha em um local chamado, em hebraico, Armagedom.
17 Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, z trůnu, řkoucí: Stalo se.
O sétimo anjo derramou o que havia em sua taça no ar, e uma forte voz, vinda do trono no Templo, gritou: “Este é o fim!”
18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, země třesení tak velikého.
Relâmpagos brilharam e trovões explodiram, e um grande terremoto chacoalhou toda a terra. Foi o pior terremoto que já aconteceu desde que as pessoas começaram a viver neste mundo.
19 I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před oblíčejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.
A grande cidade foi dividida em três. As cidades de todas as nações foram destruídas. E Deus não se esqueceu da grandiosa Babilônia. Para ela, ele reservou o seu cálice com o vinho de sua hostilidade.
20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
Todas as ilhas sumiram, e todas as montanhas desapareceram.
21 A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta jejich rána.
Do céu caíram fortes chuvas de pedras de gelo, sendo que cada uma pesava mais de trinta quilos. As pessoas amaldiçoavam a Deus, pois a praga das chuvas de pedra era realmente terrível.