Zjevení Janovo 10

1 I viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.

Erah lih adi chaan aphaan pan rangsah rangmong nawa datra haarah japtuptang. Heh khoh ah saathoi ih kook ano jiimu ih loopta; hethe hekhoh ah rangsa likhiik angta, eno heh lah loong ah weelu arah likhiik ih angta.

2 A v ruce své měl knížku otevřenou. I postavil nohu svou pravou na moři, a levou na zemi.

Heh lak ni leeraangtui daapchoi ah pi ano heh lah dakmi ko lah ah juusih ni nakta eno dak hekko ah hah ni nakta;

3 A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své.

eno sakhobung root likhiik eh erongwah ih riipoonta. Erah riipoonta lih adi, ranghu rangmok dopsinat ngaak huuta.

4 A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.

Erah jengta damdam ih eraang esuh taat liitang. Enoothong rangmong ni jeng arah miroot japchaat tang, “Ranghu rangmok sinat rah ih baatta ah husah nah thiin uh; erah laraang thiin theng!”

5 Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi.

Erah lih adi rangsah ah juusih khoni nyia hah ni chap ano heh lak dakmiiko ah rangmong ko eh noiwanta,

6 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. (aiōn g165)

eno ju nyia rang, hah ni jeeje arah dongsiittte nyia saarookwet tongte Rangte mendi thoomhoonta. Rangsah rah ih liita, “Takah boot sentongka! (aiōn g165)

7 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.

Enoothong rangsah arok lih dowa warah ih heh luirong huumot taano Rangte ih heh laksuh khowah loong suh husah ni heh kaankoong tiit baat rumta loong ah erah doh thoon pakna reeraang ah.”

8 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou, a řekl: Jdi, a vezmi tu knížku otevřenou z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi.

Eno rangmong ni miroot chaat wantang adoh ngasuh we baat tahang, “Kah uh juusih nyia hah ni chap ano rangsah ih leetui daapchoi piiha ah thaang kah uh.”

9 I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi tu knížku. I řekl mi: Vezmi, a požři ji, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budeť sladká jako med.

Eno rangsah taang ni kah angno leeraangtui daapchoi ang arah sukah tang. Heh ih ngasuh li tahang, “Thaang uno phak uh; arah an mong nah esih eh hoon ah, enoothong an tui nah nabi sumsum eh sum ah.”

10 I vzal jsem tu knížku z ruky anděla, a požřel jsem ji. I byla v ústech mých sladká jako med, ale když jsem ji požřel, hořko mi bylo v břiše mém.

Heh lak dowa leeraangtui ehin ah thaang angno phaktang, eno nga tui ni nabi sumsum eh sumta. Enoothong erah lem kangno nga mong ni esih eh hoonta.

11 I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.

Eno ngasuh baat tahang, “An ih mirep miraang suh, deek akaan rookwet suh, jeng jengla asuh nyia luuwang tiimthan ah loong asuh Rangte tiitkhaap ah we baat etheng.”