Zjevení Janovo 10

1 I viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.

Je vis un autre ange vigoureux, qui descendait du ciel, enveloppé d'un nuage; l'arc-en-ciel brillait au-dessus de sa tête; son visage était comme le soleil, et ses pieds étaient comme des colonnes de feu.

2 A v ruce své měl knížku otevřenou. I postavil nohu svou pravou na moři, a levou na zemi.

Il tenait à la main un petit livre ouvert; il posa le pied droit sur la mer et le pied gauche sur la terre;

3 A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své.

puis il poussa un cri d'une voix forte, comme un lion qui rugit, et, quand il eut poussé ce cri, les sept tonnerres firent entendre leurs voix.

4 A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.

Après que les tonnerres eurent parlé, je me disposais à écrire, lorsque j'entendis une voix qui venait du ciel, et qui me disait: «Tiens secret ce qu'ont dit les sept tonnerres, ne l'écris point.»

5 Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi.

Alors l'ange que j'avais vu debout sur la mer et sur la terre, leva sa main droite vers le ciel,

6 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. (aiōn g165)

et jura par celui qui vit aux siècles des siècles, qui a créé le ciel et les choses qui y sont, la terre et les choses qui y sont, et la mer et les choses qui y sont, qu'il n'y aurait plus de délai, (aiōn g165)

7 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.

mais qu'aux jours où le septième ange ferait entendre sa voix en sonnant de la trompette, le mystère de Dieu s'accomplirait aussi, comme il l'a annoncé à ses serviteurs, les prophètes.

8 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou, a řekl: Jdi, a vezmi tu knížku otevřenou z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi.

Et la voix que j'avais entendue venant du ciel, me parla de nouveau, et me dit: «Va, prends le petit livre ouvert dans la main de l'ange qui se tient debout sur la mer et sur la terre.»

9 I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi tu knížku. I řekl mi: Vezmi, a požři ji, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budeť sladká jako med.

J'allai donc vers l'ange, et je lui demandai le petit livre, et il me dit: «Prends-le et l'avale; il sera amer à tes entrailles, mais ta bouche le trouvera doux comme du miel.»

10 I vzal jsem tu knížku z ruky anděla, a požřel jsem ji. I byla v ústech mých sladká jako med, ale když jsem ji požřel, hořko mi bylo v břiše mém.

Je pris le petit livre de la main de l'ange, et je l'avalai; il fut doux à ma bouche comme du miel, puis, quand je l'eus avalé, je sentis de l'amertume dans les entrailles.

11 I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.

Et l’on me dit: «Il faut que tu prophétises de nouveau sur des peuples, des nations, des langues diverses et des rois en grand nombre.»