Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Komið! Við skulum lofsyngja Drottni! Hrópum gleðióp til heiðurs kletti hjálpræðisins!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Komum fram fyrir hann með þakkargjörð, syngjum honum lofgjörðarsálm.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Því að Drottinn er mikill Guð og æðri öllum sem menn kalla guði.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Hann hefur upphugsað djúp jarðar og hannað hin hæstu fjöll.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Hann gerði hafið og myndaði þurrlendið, allt er hans!

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Komið! Föllum fram fyrir Drottni, skapara okkar,

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

því að hann er okkar Guð. Við erum hjörðin hans og hann er hirðir okkar. Ó, að þið vilduð heyra kall hans í dag og koma til hans.

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Forherðið ekki hjörtu ykkar eins og Ísraelsmenn gerðu hjá Meriba og Massa í eyðimörkinni.

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Þar drógu feður ykkar orð mín í efa – sömu menn og sáu mig gera mörg kraftaverk. Þeir freistuðu mín, kvörtuðu og reyndu á þolinmæði mína.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

„Í fjörutíu ár hafði ég viðbjóð á þessari kynslóð, “segir Drottinn Guð. „Hjörtu þeirra allra voru langt í burtu frá mér og ekki vildu þeir halda lög mín.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Þá hét ég því að þeir skyldu aldrei komast inn í fyrirheitna landið, staðinn sem ég hafði ætlað þeim til hvíldar.“