Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kommt, laßt uns dem HERRN zujubeln, jauchzen dem Felsen unsers Heils!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Laßt uns mit Dank vor sein Angesicht treten, mit Liedern ihm jauchzen!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Denn ein großer Gott ist der HERR und ein großer König über alle Götter,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

er, in dessen Hand die Tiefen der Erde sind und dem auch die Gipfel der Berge gehören;

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

er, dem das Meer gehört: er hat’s ja geschaffen, und das Festland: seine Hände haben’s gebildet.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kommt, laßt uns anbeten und niederfallen, die Knie beugen vor dem HERRN, unserm Schöpfer!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Denn er ist unser Gott, und wir das Volk seiner Weide, die Herde seiner Hand. Möchtet ihr heute doch hören auf seine Stimme:

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

»Verstockt nicht euer Herz wie bei Meriba, wie am Tage von Massa in der Wüste,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

woselbst eure Väter mich versuchten, mich prüften, obwohl sie doch sahen mein Tun.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Vierzig Jahre hegte ich Abscheu gegen dieses Geschlecht, und sagte: ›Sie sind ein Volk mit irrendem Herzen‹; sie aber wollten von meinen Wegen nichts wissen.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

So schwur ich denn in meinem Zorn: ›Sie sollen nicht eingehn in meine Ruhstatt!‹«