Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Venez, réjouissons-nous au Seigneur; poussons des cris d’allégresse vers Dieu notre salut.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Prévenons sa présence par notre louange, et dans des psaumes poussons des cris d’allégresse vers lui.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Parce que le Seigneur est le grand Dieu, le grand roi au-dessus de tous les dieux.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Parce que dans sa main sont tous les confins de la terre, et que les cimes des montagnes sont à lui.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Parce qu’à lui est la mer et que c’est lui-même qui l’a faite, et que ses mains ont formé le continent.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Venez, adorons, et prosternons-nous, et pleurons devant le Seigneur qui nous a faits.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Parce que lui-même est le Seigneur notre Dieu, et que nous sommes le peuple de son pâturage, et les brebis de sa main.

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Aujourd’hui si vous entendez sa voix, n’endurcissez pas vos cœurs,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Comme dans l’irritation, au jour de la tentation dans le désert, où vos pères me tentèrent, m’éprouvèrent, et virent mes œuvres.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Pendant quarante ans, j’ai été courroucé contre cette génération, et j’ai dit: Toujours ils errent de cœur.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Et eux, ils n’ont point connu mes voies; ainsi j’ai juré dans ma colère: S’ils entreront dans mon repos.