Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Du hevnens Gud, Herre, du hevnens Gud, åpenbar dig i herlighet!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Reis dig, du jordens dommer, la gjengjeldelse komme over de overmodige!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Hvor lenge skal de ugudelige, Herre, hvor lenge skal de ugudelige fryde sig?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
De utgyder en strøm av ord, de fører frekk tale; alle de som gjør urett, taler store ord.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Ditt folk, Herre, knuser de, og din arv plager de.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Enken og den fremmede slår de ihjel, og farløse myrder de.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Og de sier: Herren ser ikke, og Jakobs Gud gir ikke akt.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Gi dog akt, I ufornuftige blandt folket, og I dårer, når vil I bli kloke?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Mon han som planter øret, ikke skulde høre? Mon han som skaper øiet, ikke skulde se?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Mon han som refser hedningene, ikke skulde straffe, han som gir menneskene forstand?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Herren kjenner menneskenes tanker, han vet at de er tomhet.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Salig er den mann som du, Herre, refser og gir lærdom av din lov
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
for å gi ham ro for onde dager, inntil det blir gravd en grav for den ugudelige.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
For Herren skal ikke forkaste sitt folk og ikke forlate sin arv;
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
for dommen skal vende tilbake til rettferdighet, og alle de opriktige av hjertet skal gi den medhold.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Hvem reiser sig for mig imot de onde? Hvem stiller sig frem for mig imot dem som gjør urett?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Dersom ikke Herren var min hjelp, vilde min sjel snart bo i dødsrikets stillhet.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Når jeg sier: Min fot vakler, da holder din miskunnhet mig oppe, Herre!
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Når mine urolige tanker i mitt hjerte blir mange, da husvaler din trøst min sjel.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Har vel fordervelsens domstol noget samfund med dig, der hvor de skaper urett under skinn av rett?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
De slår sig skarevis sammen imot den rettferdiges sjel, og uskyldig blod dømmer de skyldig.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Da blir Herren mig en borg, og min Gud min tilflukts klippe.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Og han lar deres urett komme tilbake over dem, og for deres ondskaps skyld skal han utrydde dem; ja, Herren vår Gud skal utrydde dem.
