Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
O ry Iehovà, Andrianañahare mpamale-fate, ry Andrianañahare, mpañome-to: mireandreaña.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Miongaha, ry Mpizaka’ ty tane toio; lilovo ami’ty fañeva’e o mpirengevokeo.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Sikal’ ombia o lo-tserekeo, ry Iehovà: pak’ombia ty mbe hitreña’ o tsivokatseo?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Mifatatiake, manotratsotrake; mijiajia iaby o mpanao ratio.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Demohe’ iereo ondati’oo ry Iehovà, volevole’ iereo ty lova’o.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Vonoe’ iereo ty vantotse naho ty renetane, naho mañoho-doza amo bode-raeo;
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
vaho manao ti-hoe: Tsy vazoho’ Ià; tsy mañaoñe t’i Andrianañahare’ Iakobe.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Mañaraharà ry borololo am’ ondatio; naho o dagolao, ombia t’ie hahafohiñe?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Tsy mahajanjiñe hao i nambole o ravembiaoy? Tsy mahavazoho hao i Mpitsene fihainoy?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Tsy hanoro hao i Mpandilo o fifeheañeo? ie mañòke hilala am’ondatio.
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Arofoana’ Iehovà ty fitsakorea’ ondaty; t’ie kofòke avao.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Haha t’indaty lilove’o ry Ià, naho i anara’o amy Tsara’oy;
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
homea’o fitofàñe an-tsan-kasotriañe, ampara’ te nihaliañe koboñe o lo-tserekeo.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Tsy ho farie’ Iehovà ondati’eo; tsy haforintse’e i lova’ey.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Mbe himpoly ami’ty hahiti’e o zakao, le hene hañorik’ aze o vañoñ’ añ’arofoo.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Ia ty hitroatse amo tsereheñeo ho ahy? Ia ty hijohañe amo mpanao ratio ho amakoo?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Naho tsy Iehovà ty nañimb’ ahy le ho nitobe am-pitsiñañe ty fiaiko.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Ie anoeko ty hoe: Midorasitse ty tomboko; le manozañ’ ahy ty fiferenaiña’o ry Iehovà.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Ie mañotrotro ty hamahimahin-troke, le mampanintsiñe ty fiaiko o fañohòa’oo.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Mete hiharo-rehak’ ama’o hao ty fitobohan-katsivokarañe— ie mikitro-draha hatao’e fañè,
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
naho mirañadrañake hañè-doza ami’ty fiai’ o vañoñeo, vaho mañozoñe ty lio tsy aman-kila.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Fe haboam-pitsolohako t’Iehovà, vaho lamilamy fipalirako t’i Andrianañahareko.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Nampolia’e ty hatsivokara’ iareo, vaho ho mongora’e ty amo fikotriha’iareoo; toe ihañitoa’ Iehovà Andrianañaharentika.
