Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Gott, der du Vergeltung übst, o Jahwe, / Gott, der du Vergeltung übst, erscheine im Lichtglanz!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Erhebe dich, Richter der Erde, / Vergilt den Stolzen nach ihrem Tun!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Wie lange, Jahwe, sollen die Frevler, / Wie lange sollen die Frevler jauchzen?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Sie stoßen trotzige Reden aus, / Alle Übeltäter prahlen.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Dein Volk, o Jahwe, zertreten sie, / Und sie bedrücken dein Erbe.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Witwen und Fremdlinge würgen sie, / Und sie morden die Waisen.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Dabei denken sie noch: "Jah siehet es nicht." / Und: "Der Gott Jakobs beachtet es nicht."
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Merkt doch auf, ihr Toren im Volk, / Und ihr Narren — wann werdet ihr klug?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Der das Ohr gepflanzt — er sollte nicht hören? / Oder der das Auge gebildet, sollte nicht sehn?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Der Völker erziehet, sollte nicht strafen — / Er, der die Menschen Erkenntnis lehrt?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Jahwe kennt der Menschen Gedanken, / Er weiß: Sie sind nichts als leerer Wahn.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Heil dem, den du zurechtweist, Jah, / Den du aus deinem Gesetze belehrst,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Daß er ruhig bleibe in Unglückstagen, / Wenn dem Frevler die Grube gegraben wird.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Denn nicht verstoßen wird Jahwe sein Volk / Und sein Erbe nimmer verlassen.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Denn das Recht wird zuletzt doch gerecht gehandhabt, / Und alle Redlichen werden das freudig begrüßen.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Wer wird mir beistehn gegen die Frevler, / Wer tritt für mich ein wider Übeltäter?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Wäre nicht Jahwe mein Helfer gewesen — / Ich läge beinahe in Todesstille.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Wenn ich dachte: "Es wankt mein Fuß", / So sützte mich, Jahwe, deine Hand.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Wenn die Sorgen sich türmten in meinem Herzen, / Hast du mich mit deinem Troste erquickt.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Hat Gemeinschaft mit dir der verderbliche Stuhl, / Der Unheil schmiedet "nach dem Gesetz"?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Sie bedrohten schon oft des Gerechten Leben / Und sprachen Unschuldige schuldig.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Doch Jahwe ward mir zur festen Burg, / Mein Gott zum schützenden Fels.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Ihren Frevel hast du ihnen heimgezahlt. / Ob ihrer Bosheit vernichtet er sie, / Es vernichtet sie Jahwe, unser Gott.
