Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

El que habita en el escondedero del Altísimo, morará en la sombra del Omnipotente.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Diré a Jehová: Esperanza mía y castillo mío: Dios mío: asegurarme he en él.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Porque él te escapará del lazo del cazador: de la mortandad de destrucciones.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Con su ala te cubrirá, y debajo de sus alas estarás seguro: escudo y adarga, es su verdad.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

No habrás temor de espanto nocturno, ni de saeta que vuele de día,

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Ni de pestilencia que ande en oscuridad: ni de mortandad que destruya al mediodía.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Caerán a tu lado mil, y diez mil a tu diestra: a ti no llegará.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Ciertamente con tus ojos mirarás; y verás la recompensa de los impíos.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Porque tú, o! Jehová, eres mi esperanza: y al Altísimo has puesto por tu habitación.

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

No se ordenará para ti mal: ni plaga tocará a tu morada.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Porque a sus ángeles mandará cerca de ti, que te guarden en todos tus caminos.

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

En las manos te llevarán, porque tu pie no tropiece en piedra.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Sobre el león y el basilisco pisarás, hollarás al cachorro del león, y al dragón.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Por cuanto en mí ha puesto su voluntad, yo también le escaparé: ponerle he alto, por cuanto ha conocido mi nombre.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Llamarme ha, y yo le responderé: con él estaré yo en la angustia: escaparle he, y glorificarle he.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

De longura de días le hartaré: y mostrarle he mi salud.