Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Den som sit i gøymsla hjå den Høgste, den som bur i skuggen hjå den Allmegtige,
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
han segjer til Herren: «Mi livd og mi borg, min Gud som eg set mi lit til.»
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
For han frelser deg frå snara til fuglefangaren, frå tynande sott.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Med sine fjører løyner han deg, og under hans vengjer finn du livd; skjold og vern er hans truskap.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Du skal ikkje ræddast for skræmsl um natti, for pil som flyg um dagen,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
for pest som fer fram i myrker, for sott som tyner um middagen.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Um tusund fell attmed sida di, og ti tusund attmed di høgre hand, so skal det ikkje nå til deg.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Du skal berre skoda det med augo dine, og sjå korleis dei ugudlege fær si løn.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
«For du, Herre, er mi livd, » segjer du. Den Høgste hev du gjort til din bustad.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Inkje vondt skal timast deg, og ingi plåga skal koma nær til ditt tjeld.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
For han skal bjoda sine englar um deg, at dei skal vara deg på alle dine vegar.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
Dei skal bera deg på hender, so du ikkje skal støyta foten din på nokon stein.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
På løva og eiterorm skal du treda, du skal trakka ned ungløvor og drakar.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
«Av di han heng fast ved meg, vil eg fria honom ut; eg vil frelsa honom, av di han kjenner mitt namn.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Han skal kalla på meg, og eg skal svara honom, eg er med honom i naud, eg vil fria honom ut og føra honom til æra.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Med eit langt liv vil eg metta honom og lata honom sjå mi frelsa.»
