Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Den som sitter i den Høiestes skjul, som bor i den Allmektiges skygge,

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

han sier til Herren: Min tilflukt og min borg, min Gud som jeg setter min lit til!

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

For han frir dig av fuglefangerens snare, fra ødeleggende pest.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Med sine vingefjærer dekker han dig, og under hans vinger finner du ly; hans trofasthet er skjold og vern.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Du skal ikke frykte for nattens redsler, for pil som flyver om dagen,

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

for pest som farer frem i mørket, for sott som ødelegger om middagen.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Faller tusen ved din side og ti tusen ved din høire hånd, til dig skal det ikke nå.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Du skal bare skue det med dine øine, og se hvorledes de ugudelige får sin lønn.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

For du, Herre, er min tilflukt. Den Høieste har du gjort til din bolig;

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

intet ondt skal vederfares dig, og ingen plage skal komme nær til ditt telt.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

For han skal gi sine engler befaling om dig at de skal bevare dig på alle dine veier.

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

De skal bære dig på hendene, forat du ikke skal støte din fot på nogen sten.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

På løve og huggorm skal du trå; du skal trå ned unge løver og slanger.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

For han henger fast ved mig, og jeg vil utfri ham; jeg vil føre ham i sikkerhet, for han kjenner mitt navn.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Han skal påkalle mig, og jeg vil svare ham; jeg er med ham i nøden, jeg vil utfri ham og føre ham til ære.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

Med et langt liv vil jeg mette ham og la ham skue min frelse.