Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Den, som bor i den Højestes Skjul, han skal blive om Natten i den Almægtiges Skygge.
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Jeg siger til Herren: Du er min Tillid og min Befæstning, min Gud, paa hvem jeg forlader mig.
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Thi han skal fri dig fra Fuglefængerens Snare, fra Fordærvelsens Pest.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Han skal dække dig med sine Vingefjedre, og du skal finde Ly under hans Vinger; hans Sandhed er Skjold og Panser.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Du skal ikke frygte for Rædselen om Natten, for Pilen, som flyver om Dagen,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
for Pest, som farer frem i Mørket, for Sot, som raser om Middagen.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Om tusinde falde ved din Side og ti Tusinde ved din højre Haand, skal det dog ikke komme nær til dig.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Du skal kun skue det med dine Øjne, og se, hvorledes der betales de ugudelige.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
— Thi du, Herre! er min Tillid; — den Højeste har du gjort til din Bolig.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Dig skal intet ondt vederfares, og der skal ingen Plage komme nær til dit Telt.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Thi han skal befale sine Engle om dig at bevare dig paa alle dine Veje.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
De skulle bære dig paa Hænderne, at du ikke skal støde din Fod paa nogen Sten.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Paa Løve og Øgle skal du træde, du skal nedtræde den unge Løve og Dragen.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
„Efterdi han har holdt sig til mig, saa vil jeg udfri ham; jeg vil ophøje ham; thi han kender mit Navn.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Han skal paakalde mig, og jeg vil bønhøre ham, jeg er hos ham i Nød, jeg vil fri ham og herliggøre ham.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Jeg vil mætte ham med et langt Liv og lade ham se min Frelse.‟
