Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Señor, tú nos has sido refugio en generación y generación.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Antes que naciesen los montes, y formases la tierra y el mundo, y desde el siglo, y hasta el siglo, tú eres Dios.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Vuelves al hombre hasta ser quebrantado; y dices: Convertíos, hijos del hombre.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Porque mil años delante de tus ojos, son como el día de ayer, que pasó, y como la vela de la noche.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Háceslos pasar como avenida de aguas: son como sueño: a la mañana pasará como la yerba;
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Que a la mañana florece, y crece: a la tarde es cortada, y se seca.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Porque con tu furor somos consumidos: y con tu ira somos conturbados.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Pusiste nuestras maldades delante de ti: nuestros yerros a la lumbre de tu rostro.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Porque todos nuestros días declinan a causa de tu ira: acabamos nuestros años, como la palabra.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Los días de nuestra edad son setenta años: y los de los más valientes, ochenta años: y su fortaleza es molestia, y trabajo: porque es cortado presto, y volamos.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
¿Quién conoce la fortaleza de tu ira? que tu ira es como tu temor.
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Para contar nuestros días ház nos saber así: y traeremos al corazón sabiduría.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Vuélvete a nosotros o! Jehová: ¿hasta cuándo? y aplácate para con tus siervos.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Hártanos de mañana de tu misericordia: y cantaremos, y alegrarnos hemos todos nuestros días.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Alégranos como en los días que nos afligiste: como en los años que vimos mal.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Parezca en tus siervos tu obra; y tu gloria sobre sus hijos.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Y sea la hermosura de Jehová nuestro Dios sobre nosotros: y haz permanecer sobre nosotros la obra de nuestras manos: la obra de nuestras manos confirma.
