Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Господе! Ти си нам уточиште од колења до колења.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Пре него се горе родише и сазда се земља и васиљена, и од века довека, Ти си Бог.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Ти враћаш човека у трулеж, и говориш: Вратите се синови људски!
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Јер је хиљада година пред очима Твојим као дан јучерашњи, кад мине, и као стража ноћна.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Ти их као поводњем односиш; они су као сан, као трава, која рано вене,
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Ујутру цвета и увене, увече се покоси и сасуши.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Јер нас нестаје од гнева Твог, и од јарости Твоје у сметњи смо.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Ставио си безакоња наша преда се, и тајне наше на светлост лица свог.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Сви се дани наши прекраћују од срдње Твоје, године наше пролазе као глас.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Дана година наших свега има до седамдесет година, а у јачег до осамдесет година: и сам је цвет њихов мука и невоља; јер теку брзо, и ми одлећемо.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Ко зна силу гнева Твог и Твоју јарост, да би Те се као што треба бојао?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Научи нас тако бројати дане наше, да бисмо стекли срце мудро.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Поврати се, Господе! Докле ћеш? Смилуј се на слуге своје.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Ујутру нас насити доброте своје, и радоваћемо се и веселити у све дане своје.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Обрадуј нас према данима, у које си нас мучио, и према годинама, у које смо гледали невољу.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Нека се покаже на слугама Твојим дело Твоје, и слава Твоја на синовима њиховим.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Нека буде добра воља Господа Бога нашег с нама, и дело руку наших доврши нам, и дело руку наших доврши.
