Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Signore, tu sei stato per noi un rifugio di generazione in generazione. Preghiera. Di Mosè, uomo di Dio.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Prima che nascessero i monti e la terra e il mondo fossero generati, da sempre e per sempre tu sei, Dio.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Tu fai ritornare l'uomo in polvere e dici: «Ritornate, figli dell'uomo».
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Ai tuoi occhi, mille anni sono come il giorno di ieri che è passato, come un turno di veglia nella notte.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Li annienti: li sommergi nel sonno; sono come l'erba che germoglia al mattino:
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
al mattino fiorisce, germoglia, alla sera è falciata e dissecca.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Perché siamo distrutti dalla tua ira, siamo atterritti dal tuo furore.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Davanti a te poni le nostre colpe, i nostri peccati occulti alla luce del tuo volto.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Tutti i nostri giorni svaniscono per la tua ira, finiamo i nostri anni come un soffio.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Gli anni della nostra vita sono settanta, ottanta per i più robusti, ma quasi tutti sono fatica, dolore; passano presto e noi ci dileguiamo.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Chi conosce l'impeto della tua ira, tuo sdegno, con il timore a te dovuto?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Insegnaci a contare i nostri giorni e giungeremo alla sapienza del cuore.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Volgiti, Signore; fino a quando? Muoviti a pietà dei tuoi servi.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Saziaci al mattino con la tua grazia: esulteremo e gioiremo per tutti i nostri giorni.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Rendici la gioia per i giorni di afflizione, per gli anni in cui abbiamo visto la sventura.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Si manifesti ai tuoi servi la tua opera e la tua gloria ai loro figli.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Sia su di noi la bontà del Signore, nostro Dio: rafforza per noi l'opera delle nostre mani, l'opera delle nostre mani rafforza.
