Žalmy 90

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Prière de Moïse, l’homme de Dieu. Seigneur, tu as été notre abri d’âge en âge!

2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Avant que les montagnes fussent nées, avant que fussent créés la terre et le monde, de toute éternité, tu étais le Dieu puissant.

3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Tu réduis le faible mortel en poussière, et tu dis: "Rentrez dans la terre, fils de l’homme."

4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Aussi bien, mille ans sont à tes yeux comme la journée d’hier quand elle est passée, comme une veille dans la nuit.

5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Tu les fais s’écouler, les hommes, comme un torrent: ils entrent dans le sommeil; le matin, ils sont comme l’herbe qui pousse,

6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

le matin, ils fleurissent et poussent, le soir, ils sont fauchés et desséchés.

7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

C’Est que nous périssons par ta colère, et à cause de ton courroux l’épouvante nous emporte.

8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Tu évoques nos fautes en ta présence, nos défaillances cachées à la lumière de ta face.

9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Car ainsi tous nos jours disparaissent par ton irritation, nous voyons fuir nos années comme un souffle.

10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

La durée de notre vie est de soixante-dix ans, et, à la rigueur, de quatre-vingts ans; et tout leur éclat n’est que peine et misère. Car bien vite le fil en est coupé, et nous nous envolons.

11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Qui reconnaît le poids de ta colère, mesure ton courroux à la crainte que tu inspires?

12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Apprends-nous donc à compter nos jours, pour que nous acquérions un cœur ouvert à la sagesse.

13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Reviens, ô Eternel! Jusques à quand…? Reprends en pitié tes serviteurs.

14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Rassasie-nous dès le matin de ta grâce, et nous entonnerons des chants, nous serons dans la joie toute notre vie.

15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Donne-nous des jours de satisfaction aussi longs que les jours où tu nous as affligés, que les années où nous avons connu le malheur.

16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Que tes œuvres brillent aux yeux de tes serviteurs, ta splendeur aux yeux de leurs enfants!

17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Que la bienveillance de l’Eternel, notre Dieu, soit avec nous! Fais prospérer l’œuvre de nos mains; oui, l’œuvre de nos mains, fais-la prospérer.