Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
A Prayer of Moses the man of God. Lord, thou hast been our refuge in all generations.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Before the mountains existed, and [before] the earth and the world were formed, even from age to age, Thou art.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Turn not man back to [his] low place, whereas thou saidst, Return, ye sons of men?
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
For a thousand years in thy sight are as the yesterday which is past, and as a watch in the night.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Years shall be vanity to them: let the morning pass away as grass.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
In the morning let it flower, and pass away: in the evening let it droop, let it be withered and dried up.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
For we have perished in thine anger, and in thy wrath we have been troubled.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Thou hast set our transgressions before thee: our age is in the light of thy countenance.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
For all our days are gone, and we have passed away in thy wrath: our years have spun out their tale as a spider.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
[As for] the days of our years, in them are seventy years; and if [men should be] in strength, eighty years: and the greater part of them would be labour and trouble; for weakness overtakes us, and we shall be chastened.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Who knows the power of thy wrath?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
and [who knows how] to number [his days] because of the fear of thy wrath? So manifest thy right hand, and those that are instructed in wisdom in the heart.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Return, O Lord, how long? and be intreated concerning thy servants.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
We have been satisfied in the morning with thy mercy; and we did exult and rejoice:
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
let us rejoice in all our days, in return for the days wherein thou didst afflict us, the years wherein we saw evil.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
And look upon thy servants, and upon thy works; and guide their children.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
And let the brightness of the Lord our God be upon us: and do thou direct for us the works of our hands.
