Žalmy 90

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

(En Bøn af den Guds Mand Moses.) Herre, du var vor Bolig slægt efter slægt.

2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Førend Bjergene fødtes og Jord og Jorderig blev til, fra Evighed til Evighed er du, o Gud!

3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Mennesket gør du til Støv igen, du siger: "Vend tilbage, I Menneskebørn!"

4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Thi tusind År er i dine Øjne som Dagen i Går, der svandt, som en Nattevagt.

5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Du skyller dem bort, de bliver som en Søvn. Ved Morgen er de som Græsset, der gror;

6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

ved Morgen gror det og blomstrer, ved Aften er det vissent og tørt.

7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

Thi ved din Vrede svinder vi hen, og ved din Harme forfærdes vi.

8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Vor Skyld har du stillet dig for Øje, vor skjulte Brøst for dit Åsyns Lys.

9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Thi alle vore Dage glider hen i din Vrede, vore År svinder hen som et Suk.

10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Vore Livsdage er halvfjerdsindstyve År, og kommer det højt, da firsindstyve. Deres Herlighed er Møje og Slid, thi hastigt går det, vi flyver af Sted.

11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Hvem fatter din Vredes Vælde, din Harme i Frygt for dig!

12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

At tælle vore Dage lære du os, så vi kan få Visdom i Hjertet!

13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Vend tilbage, HERRE! Hvor længe! Hav Medynk med dine Tjenere;

14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

mæt os årle med din Miskundhed, så vi kan fryde og glæde os alle vore Dage.

15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Glæd os det Dagetal, du ydmygede os, det Åremål, da vi led ondt!

16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Lad dit Værk åbenbares for dine Tjenere og din Herlighed over deres Børn!

17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

HERREN vor Guds Livsalighed være over os! Og frem vore Hænders Værk for os, ja frem vore Hænders Værk!