Žalmy 90

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Herre! du har været vor Bolig fra Slægt til Slægt.

2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Før Bjergene bleve til, og du dannede Jorden og Jorderige, fra Evighed til Evighed er du Gud.

3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Du vender det med et Menneske, at han bliver knust; og du siger: Kommer igen, I Menneskens Børn!

4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Thi tusinde Aar ere for dine Øjne som den Dag i Gaar, naar den er forbigangen; og som en Nattevagt.

5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Du bortskyller dem, de blive som en Søvn, om Morgenen ere de som Græs, der gaar bort.

6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Om Morgenen blomstrer det, og det gaar bort, om Aftenen afhugges det og tørres.

7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

Thi vi fortæres i din Vrede, og vi forfærdes i din Harme.

8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Du har sat vore Misgerninger for dine Øjne, vor skjulte Synd for dit Ansigts Lys.

9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Thi alle vore Dage ere svundne bort i din Vrede, vi have hentæret vore Aar som en Tanke.

10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Vore Aars Dage, de ere halvfjerdsindstyve Aar, og er der Styrke, firsindstyve Aar; og deres Stolthed er Møje og Forfængelighed; thi hastelig gaar den forbi, og vi flyve derfra.

11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Hvo kender din Vredes Magt og din Harme, saaledes som Frygten for dig udkræver?

12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Lær os saaledes at tælle vore Dage, at vi bekomme Visdom i Hjertet.

13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Vend om, Herre! hvor længe —? og lad det gøre dig ondt over dine Tjenere.

14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Mæt os aarle med din Miskundhed, saa ville vi synge med Fryd og være glade i alle vore Dage.

15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Glæd os efter de Dage, som du har plaget os, efter de Aar, som vi have set Ulykke.

16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Lad din Gerning aabenbares for dine Tjenere og din Herlighed over deres Børn.

17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Og Herrens, vor Guds, Livsalighed være over os, og gør du vore Hænders Gerning fast for os, ja, gør vore Hænders Gerning fast!