Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Bawipa, nang taw cadil dyna kaimih a awmnaak hun na awm hyk ti.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Thlangkhqi a awm hlanawh lungdek ingkaw khawmdek na syn hlan awh, kumqui ingkaw kumqui dyna nang taw Khawsa na awm hyk ti.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Thlanghqing ce dekvai na hlat sak tlaih tiksaw, “thlanghqing cakhqi aw, dekvai na hlat tlaih hlah uh,” tina hyk ti.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Kum thongoet awm nang a huh awhtaw ak khum bang khaw nynoet amyihna ni a awm, am awhtaw thanoet amyihna ni a awm.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Thlanghqing ve thihnaak awh ihnaak ing khawl bang tiksaw; mymcang awhkaw qam ak cawn thai amyihna ni a awm.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Myncang hqit awhtaw sai pai hlai uhy, khawmy ben awhtaw zai nawh reu hy.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Nak kawsonaak ing kaimih ve ni ai nawh nam thin tawinaak ce kaimih aham kqih awm soeih hy.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Kaimih a sai thawlhnaakkhqi ce na haiawh ta nawh, kaimih anghyp thawlhnaakkhqi ce na hai awhkaw vangnaak ing coei pheng hy.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Kaimih a khawnghi boeih ve nak kawso ak kaiawh khum boeih hy; kumkhqi boeih ve ko ang kqangnaak ing dyt sak unyng.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Kaimih a khawnghi a sang taw kum khqihkip - tha a awm awhtaw kup kqetkip pha thai mai hy; Cehlai ce ak khuiawh ak leek soeih zani kyinaak ingkaw kawseetnaak hqoeng ni, ang tawnna khum bang nawh, ding bang unyng.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Nang ak kawso thaawmnaak ce u ing a sim? Ikawtih nang ak kawsonaak ve kqih hly kawi dyna bau soeih ky.
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
kawlung cyihnaak kami huhnaak thai aham, hqingkhui khawnghi ak thym na noet thainaak ce ni cawngpyi lah.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Aw Bawipa, ngai qu dawm cang! Ikchoet nu nak kaw a so hyn kaw? Na tyihzawihkhqi ak khan awh qeennaak ta cang.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Na lungnaak amak dyt thai ing mymcang awh ni phyi sak khqi nawh, cawhtaw zeelnaak laa sa kawng unyng saw ka hqing khui pyt kamik kaw zeel kaw.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Khawnghi khawqyt nani khuikha sak khqi hawh amyihna kawzeelnaak ni pek khqi lawt lah, kawtih kum khawqyt awh kyinaak hu hawh unyng.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Na ik-oeih sai ce na tyihzawihkhqi venawh dang sak nawh, na boeimangnaak ce na cakhqi venawh dang sak lah.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Ningmih a Bawipa Khawsa ak kawzeelnaak ce ningnih ak khan awh awm seh nyng; kaimih a kut bibi ve cak law sak lah.
