Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Молитва на Божия човек Моисей. Господи, Ти си бил нам обиталище из род в род,
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Преди да се родят планините, И да си дал съществувание на земята и вселената, От века и до века Ти си Бог.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Обръщаш човека на пръст, И казваш: Върнете се човешки чада.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Защото хиляда години са пред Тебе Като вчерашния ден, който е преминал, И като нощна стража.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Като с порой ги завличаш; те стават като сън; Заран са като трева, която пораства;
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Заран цъфти и пораства; Вечер се окосява и изсъхва.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Защото довършваме се от Твоя гняв, И от негодуванието Ти сме смутени.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Положил си беззаконията ни, пред Себе Си, Скришните ни грехове в светлината на лицето Си
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Понеже всичките ни дни преминават с гнева Ти. Свършваме годините си като въздишка.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Дните на живота ни са естествено седемдесет години Или даже, гдето има сила, осемдесет години, Но най-добрите от тях са труд и скръб, Защото скоро прехождат и ние отлитаме.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Кой знае силата на гнева Ти И на негодуванието Ти според дължимия на Тебе страх?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Научи ни така да броим дните си Щото да си придобием мъдро сърце.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Върни се, Господи; до кога? И дано се разкаеш за скърбите на слугите Си.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Насити ни рано с милостта Си, За да се радваме и веселим през всичките си дни.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Развесели ни съразмерно с дните, в които си ни наскърбявал. И с годините, в които сме виждали зло.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Нека се яви Твоето дело на слугата Ти, И Твоята слава върху чадата им.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
И нека бъде върху нас благоволението на Господа нашия Бог, да ни ръководи; И утвърждавай за нас делото на ръцете ни; Да! делото на ръцете ни утвърждавай го.
