Žalmy 9
1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
Til songmeisteren, etter Mut-labben; ein salme av David. Eg vil lova Herren av alt mitt hjarta, eg vil fortelja um alle dine under.
2 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
Eg vil gleda og fagna meg i deg, eg vil lovsyngja ditt namn, du Høgste!
3 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
av di mine fiendar vik attende, dei snåvar og gjeng til grunnar for ditt andlit.
4 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
For du hev ført fram min rett og mi sak, du hev sett deg på domstolen som rettferdig domar.
5 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
Du hev aga heidningarne, øydt ut dei ugudlege, stroke ut deira namn æveleg og alltid.
6 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
Fienden er all lagd i øyde til æveleg tid, byarne hev du støytt ned til grunns, deira minne, det hev døytt ut.
7 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
Men Herren sit som konge til æveleg tid, han hev sett upp sin stol til doms,
8 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
og han dømer jordriket med rettferd, segjer dom yver folkeslag med rettvisa.
9 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
Og Herren er ei borg for den nedtyngde, ei borg i dei tider han er i trengd.
10 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
Og dei som kjenner ditt namn, set si lit til deg; for du forlet ikkje deim som søkjer deg, Herre!
11 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
Syng lovsong til Herren som bur på Sion! forkynn millom folki hans store gjerningar!
12 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
For han som hemner blod, kjem deim i hug, han gløymer ikkje ropet frå dei arme.
13 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
Ver meg nådig, Herre! Sjå kva eg må lida av deim som meg hatar, du som lyfter meg upp frå daudens portar,
14 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
so eg kann forkynna all din pris, i portarne åt Sions dotter fagna meg i di frelsa.
15 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
Heidningarne er sokne i den grav som dei grov; deira fot er fanga i det garnet dei løynde.
16 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)
Herren hev gjort seg kjend, han hev halde dom; han fangar den ugudlege i det verk hans eigne hender gjorde. (Higgajon, Sela)
17 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)
Dei ugudlege skal fara burt til helheimen, alle heidningar som gløymer Gud. (Sheol h7585)
18 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
For den fatige vert ikkje gløymd for alltid, dei arme folks von ikkje spillt i all æva.
19 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
Statt upp, Herre, lat ikkje menneskje få magt, lat heidningarne verta dømde for di åsyn!
20 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)
Set rædsla i deim, Herre! Lat heidningarne kjenna at dei er menneskje! (Sela)
