Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Etanin sen Esrahilaisen opetus. Minä veisaan Herran armoja ijankaikkisesti, ja ilmoitan sinun totuuttas suullani suvusta sukuun,
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Ja sanon: ijankaikkinen armo käy ylös: sinä pidät uskollisesti totuutes taivaissa.
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
Minä olen liiton tehnyt valittuini kanssa: minä olen vannonut Davidille palvelialleni:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Hamaan ijankaikkisuuteen vahvistan minä sinun siemenes, ja rakennan sinun istuimes suvusta sukuun, (Sela)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Ja taivaat pitää ylistämän, Herra, sinun ihmeitäs, niin myös totuuttas pyhäin seurakunnassa.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Sillä kuka taidetaan pilvissä verrattaa Herraan? ja kuka on Herran kaltainen jumalain lasten seassa?
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Jumala on sangen väkevä pyhäinsä kokouksissa, ja ihmeellinen kaikkein seassa, jotka ovat hänen ympärillänsä.
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Herra Jumala Zebaot, kuka on niinkuin sinä, väkevä Jumala? ja sinun totuutes on sinun ympärilläs.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Sinä vallitset pauhaavaisen meren: sinä hillitset paisuvaiset aallot.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Sinä lyöt Rahabin kuoliaaksi: sinä hajoitat vihollises urhoollisella käsivarrellas.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Taivaat ovat sinun, maa myös on sinun: sinä olet perustanut maan piirin, ja mitä siinä on.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Pohjan ja etelän olet sinä luonut: Tabor ja Hermon kiittävät sinun nimeäs.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Sinulla on voimallinen käsivarsi: väkevä on sinun kätes, ja korkia on oikia kätes.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Vanhurskaus ja tuomio on istuimes vahvistus: armo ja totuus ovat sinun kasvois edessä.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Autuas on se kansa, joka ihastua taitaa: Herra, heidän pitää vaeltaman sinun kasvois valkeudessa.
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
Heidän pitää iloitseman joka päivä sinun nimestäs, ja sinun vanhurskaudessas kunnialliset oleman.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Sillä sinä olet heidän väkevyytensä kerskaus, ja sinun armos kautta nostat sinä ylös meidän sarvemme.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Sillä Herra on meidän kilpemme, ja pyhä Israelissa on meidän kuninkaamme.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Silloin sinä puhuit näyissä pyhilles ja sanoit: minä olen sankarin herättänyt auttamaan: minä olen korottanut valitun kansasta.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Minä olen löytänyt palveliani Davidin: minä olen hänen voidellut pyhällä öljylläni.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Minun käteni tukee häntä, ja minun käsivarteni vahvistaa häntä.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Ei pidä viholliset häntä voittaman, ja väärät ei pidä häntä sulloman.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Vaan minä lyön hänen vihollisensa hänen edestänsä; ja niitä, jotka häntä vihaavat, tahdon minä vaivata.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Mutta minun totuuteni ja armoni pitää hänen tykönänsä oleman, ja hänen sarvensa pitää minun nimeeni nostettaman ylös.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Minä asetan hänen kätensä mereen, ja hänen oikian kätensä virtoihin.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Näin hänen pitää minun kutsuman: sinä olet minun Isäni, Jumalani ja turvani, joka minua auttaa.
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Ja minä asetan hänen esikoiseksi, kaikkein korkeimmaksi kuningasten seassa maan päällä.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Minä pidän hänelle armoni tähteellä ijankaikkisesti, ja minun liittoni pitää hänelle vahva oleman.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Minä annan hänelle ijankaikkisen siemenen, ja vahvistan hänen istuimensa niinkauvan kuin taivaat pysyvät.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Mutta jos hänen lapsensa minun lakini hylkäävät, ja ei vaella minun oikeudessani,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
Jos he minun säätyni turmelevat, ja ei minun käskyjäni pidä;
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
Niin minä heidän syntinsä vitsalla rankaisen, ja heidän pahat tekonsa haavoilla.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Mutta armoani en minä hänestä käännä pois, enkä salli totuuteni vilpistellä.
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
En minä riko liittoani, ja mitä minun suustani käynyt on, en minä muuta.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Minä olen vihdoin vannonut pyhyyteni kautta: en minä Davidille valehtele.
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Hänen siemenensä on oleva ijankaikkisesti, ja hänen istuimensa minun edessäni niinkuin aurinko.
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Ja niinkuin kuu, vahvistetaan se ijankaikkisesti, ja on vahvana niinkuin todistus pilvissä, (Sela)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Vaan nyt sinä syökset ja heität pois, ja vihastut voidellulles.
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Sinä särjet palvelias liiton, ja tallaat hänen kruununsa maahan.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Sinä rikot hänen muurinsa, ja annat hänen linnansa särjettää.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Häntä raatelevat kaikki ohitsekäyväiset: hän on tullut läsnäolevaisillensa nauruksi.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Sinä korotat hänen vihollistensa oikian käden, ja ilahutat kaikki hänen vainollisensa.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Hänen miekkansa voiman olet sinä myös ottanut pois, ja et salli hänen voittaa sodassa,
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Sinä hävitit hänen puhtautensa, ja annoit hänen istuimensa kaatua maahan.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Sinä lyhennät hänen nuoruutensa ajat, ja peität hänen häpiällä, (Sela)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Herra, kuinka kauvan sinä sinus niin salaat? ja annat hirmuisuutes palaa niinkuin tulen?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Muista, kuinka lyhyt minun elämäni on: miksis tahdoit kaikki ihmiset hukkaan luoda?
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Kuka elää, ja ei näe kuolemaa? kuka sielunsa tuonelan käsistä pelastaa? (Sela) (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Herra, kussa ovat sinun entiset armos, jotkas Davidille vannonut olet totuudessas?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Muista, Herra, palveliais pilkkaa, jonka minä kannan helmassani, kaikista niin monista kansoista,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
Joilla, Herra, vihollises pilkkaavat, joilla he pilkkaavat voideltus askelia.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Kiitetty olkoon Herra ijankaikkisesti, amen! ja amen!
