Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Canción de Salmo: a los hijos de Coré: al Vencedor: para cantar sobre Mahalat; Masquil de Hemán el ezraíta. Oh SEÑOR, Dios de mi salud, día y noche clamo delante de ti.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Entre mi oración en tu presencia; inclina tu oído a mi clamor.
Porque mi alma está harta de males, y mi vida ha llegado a la sepultura. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Soy contado con los que descienden al hoyo, soy como hombre sin fuerza;
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
librado entre los muertos. Como los muertos que duermen en el sepulcro, que no te acuerdas más de ellos, y que son cortados de tu mano.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Me has puesto en el hoyo profundo, en tinieblas, en honduras.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Sobre mí se ha acostado tu ira, y me has afligido con todas tus ondas. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Has alejado de mí mis conocidos; me has puesto por abominación a ellos; estoy encerrado, y no saldré.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mis ojos enfermaron a causa de mi aflicción; te he llamado, oh SEÑOR, cada día he extendido a ti mis manos.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
¿Harás tú milagro a los muertos? ¿Se levantarán los muertos para alabarte? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
¿Será contada en el sepulcro tu misericordia, o tu verdad en la perdición?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
¿Será conocida en las tinieblas tu maravilla, y tu justicia en la tierra del olvido?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Mas yo a ti he clamado, oh SEÑOR; y de mañana te previno mi oración.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
¿Por qué, oh SEÑOR, desechas mi alma? ¿Por qué escondes tu rostro de mí?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Yo soy pobre y menesteroso; desde la juventud he llevado tus temores, he estado medroso.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Sobre mí han pasado tus iras; tus espantos me han cortado.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Me han rodeado como aguas de continuo; me han cercado a una.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Has alejado de mí al amigo y al compañero; y mis conocidos has puesto en la tiniebla.
